Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 33 388 Kč spolu s úrokem ve výši 828,68 Kč a dále ve výši 8,00 % ročně z částky 13 974,23 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 357,77 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 14 635,03 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. , právnická osoba, ., se , adresa, , IČO , IČO, (dále jen původní věřitel) a žalovanou byla dne 25. 6. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,00 % ročně a poplatkem v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy a každá následující splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti předcházející splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru. Žalovaná však v rozporu se smlouvou nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalovaná na dluh uhradila částku 2 000 Kč, poté již neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2026. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 13 974,23 Kč, na úroku částku 828,68 Kč a částku 660,80 Kč, na úroku z prodlení částku 1 357,77 Kč, na dlužném poplatku částku 11 252,97 Kč a na smluvní pokutě částku 7 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Žádosti o úvěr ze dne 25. 6. 2024, ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 6. 2024, ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 6. 2024, z tabulky umoření, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026, z poštovní poukázky – výplatního dokladu ze dne 10. 4. 2024, ze dne 10. 5. 2024 a ze dne 10. 6. 2024 a z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 9. 3. 2026 včetně podacího lístku ze dne 9. 3. 2026, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou dne 25. 6. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr hotovostně dne 25. 6. 2024 v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného fixního úroku ve výši 761 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč, poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru částku v souhrnné výši 2 000 Kč, další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2026. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 9. 3. 2026 k úhradě dluhu.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 24. 7. 2026, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do žádosti o úvěrový produkt a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaná v žádosti o úvěr deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 14 061 Kč ze starobního důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil rozhodnutí ČSSZ o dávce starobního důchodu, doložil pouze výplatní doklad o vyplacení starobního důchodu ze dne 10. 4. 2024, ze dne 10. 5. 2024 a ze dne 10. 6. 2024 ve výši 13 574 Kč, nedoložil žádné výpisy z databáze př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-, právnická osoba, . v. GK., ve věci C-679/18).13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.14. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 2 000 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 13 000 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaná se tak v době vydání rozhodnutí nemohla dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, ).16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.17. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.