Okresní soud v Karviné 23 C 83/2026-48 – Náklady řízení

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 62 471,40 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 29 748,03 Kč za dobu od 13. 10. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, byla dne 13. 10. 2024 uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 31 100 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně úroku ve výši 0,983 % denně a poplatku za vyplacení 1,99 % z čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách, s termínem splatnosti poslední splátky dne 4. 4. 2026. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky účinné od 27. 5. 2024 a Sazebník. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, telefonního čísla, e-mailové adresy, bankovních údajů a prostřednictvím svého uživatelského účtu zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru. Smlouvu o úvěru podepsal žalovaný zasláním unikátního SMS kódu (verifikačního podpisového kódu), který byl žalobcem zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, . Žalobce poukázal peněžní prostředky žalovanému bezhotovostně dne 13. 10. 2024 ve výši 11 500 Kč, dne 1. 4. 2025 ve výši 4 000 Kč, dne 3. 4. 2025 ve výši 1 000 Kč, dne 3. 4. 2025 ve výši 1 000 Kč, dne 4. 4. 2025 ve výši 686 Kč, dne 18. 4. 2025 ve výši 3 015,02 Kč, dne 19. 4. 2025 ve výši 1 503,75 Kč, dne 23. 4. 2025 ve výši 3 490,94 Kč, dne 27. 4. 2025 ve výši 492,73 Kč, dne 27. 4. 2025 ve výši 603,18 Kč, dne 28. 4. 2025 ve výši 500,81 Kč, dne 28. 4. 2025 ve výši 245,20 Kč, dne 29. 4. 2025 ve výši 301,30 Kč, dne 29. 4. 2025 ve výši 505,32 Kč a dne 29. 4. 2025 ve výši 1 515,11 Kč na bankovní účet uvedený ve Smlouvě o úvěru. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou dluhu. Žalovaný na dluh uhradil částku 1 055,97 Kč. Žalovaný úvěr ve výši 29 303,38 Kč, úrok ve výši 32 723,37 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 444,65 Kč neuhradil. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2026, i přes výzvu dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 10. 2024 včetně přílohy – předpisu denních splátek, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z interního výpisu – přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 13. 10. 2024, ze dne 1. 4. 2025, ze dne 3. 4. 2025, ze dne 3. 4. 2025, ze dne 4. 4. 2025, ze dne 18. 4. 2025, ze dne 19. 4. 2025, ze dne 23. 4. 2025, ze dne 27. 4. 2025, ze dne 27. 4. 2025, ze dne 28. 4. 2025, ze dne 28. 4. 2025, ze dne 29. 4. 2025, ze dne 29. 4. 2025 a ze dne 29. 4. 2025 – čerpání úvěru, ze Všeobecných obchodních podmínek účinných od 27. 5. 2024, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 11. 10. 2024, z interního výpisu – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z interního výpisu – ověření bankovního účtu klienta, z interního výpisu – identifikované příjmy klienta, z upomínky ze dne 12. 10. 2025, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2026 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 30. 1. 2026 a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 6. 2026 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. , č. účtu, za období od 1. 10. 2024 do 31. 10. 2024, od 1. 4. 2025 do 30. 4. 2025, (čl. 21-40 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) dne 13. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 31 100 Kč. Z interního výpisu přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že byla z bankovního účtu žalobce zaslána na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, dne 13. 10. 2024 částka 11 500 Kč, dne 1. 4. 2025 částka 4 000 Kč, dne 3. 4. 2025 částka 1 000 Kč, dne 3. 4. 2025 částka 1 000 Kč, dne 4. 4. 2025 částka 686 Kč, dne 18. 4. 2025 částka 3 015,02 Kč, dne 19. 4. 2025 částka 1 503,75 Kč, dne 23. 4. 2025 částka 3 490,94 Kč, dne 27. 4. 2025 částka 492,73 Kč, dne 27. 4. 2025 částka 603,18 Kč, dne 28. 4. 2025 částka 500,81 Kč, dne 28. 4. 2025 částka 245,20 Kč, dne 29. 4. 2025 částka 301,30 Kč, dne 29. 4. 2025 částka 505,32 Kč a dne 29. 4. 2025 částka 1 515,11 Kč. Žalovaný se zavázal splatit čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, s termínem splatnosti poslední splátky dne 4. 4. 2026. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplatil ve lhůtě splatnosti řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou úvěru. Žalovaný úvěr včetně smluvního úroku neuhradil, i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 28. 1. 2026. Na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . byla poukázána dne 13. 10. 2024 částka 11 500 Kč, dne 1. 4. 2025 částka 4 000 Kč, dne 3. 4. 2025 částka 1 000 Kč, dne 3. 4. 2025 částka 1 000 Kč, dne 4. 4. 2025 částka 686 Kč, dne 18. 4. 2025 částka 3 015,02 Kč, dne 19. 4. 2025 částka 1 503,75 Kč, dne 23. 4. 2025 částka 3 490,94 Kč, dne 27. 4. 2025 částka 492,73 Kč, dne 27. 4. 2025 částka 603,18 Kč, dne 28. 4. 2025 částka 500,81 Kč, dne 28. 4. 2025 částka 245,20 Kč, dne 29. 4. 2025 částka 301,30 Kč, dne 29. 4. 2025 částka 505,32 Kč a dne 29. 4. 2025 částka 1 515,11 Kč z bankovního účtu žalobce.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).7. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-, Jméno žalobkyně, . v. GK., ve věci C-679/18).10. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.11. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 30 359,36 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 1 055,97 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 29 303,39 Kč, představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, ).13. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.