Okresní soud v Karviné 26 C 135/2026-16 – Náklady řízení

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 4. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 31 394 Kč spolu s 11,5% úrokem z prodlení z této částky od 5. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 od společnosti , právnická osoba, Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 28. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 900 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 20 900 Kč a z úroku ve výši 10 494 Kč, kdy ve smlouvě bylo sjednáno přirůstání nesplaceného smluvního úroku k jistině.2. Žalovaná k žalobě nijak nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2026 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 20. 1. 2026, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 5. 2025 četně dodatků č. , hodnota, až 3, potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , výpisu z běžného účtu vedeného , právnická osoba, , upomínky ze dne 2. 8. 2025, předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 4. 9. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne a sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 6. 2026. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 5. 2025 mezi , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši původně 2 500 Kč na dobu 30 dnů za úrok ve výši 575 Kč nebo na dobu 12 měsíců, kdy v tomto případě měl žalovaný úvěr splatit formou měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % jistiny a celého přirostlého úroku. Úvěr měl být čerpán na účet žalovaného č. , č. účtu, . Následně uzavřenými dodatky č. , hodnota, , 2 a 3 byl úvěr navýšen až na částku 20 900 Kč. Žalovaný se vůči úvěrující společností identifikoval verifikační platbou provedenou z jeho účtu v den uzavření úvěrové smlouvy. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. 490398002eviduje , právnická osoba, poskytnutí úvěru v částce 20 900 Kč ve čtyřech platbách ve výši 2 500 Kč, 10 000 Kč, 6 000 Kč a 2 400 Kč a splátku tohoto úvěru ve výši 1 966 Kč dne 24. 6. 2025. Z výpisu z běžného účtu vedeného , právnická osoba, bylo zjištěno, že z tohoto účtu byly poukázány na účet č. , č. účtu, následující částky: 2 500 Kč dne 28. 5. 2025, 10 000 Kč dne 17. 6. 2025, 6 000 Kč dne 26. 6. 2025 a 2 400 Kč dne 10. 7. 2025, tj. celkem 20 900 Kč. Naopak na tento účet došla dne 28. 5. 2025 částka 0,01 Kč z účtu vedeného na jméno , Jméno žalovaného, č. , č. účtu, . Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, vedeného touto bankou. Dne 4. 9. 2025 byla odeslána žalovanému jako doporučená zásilka předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze shora uvedené úvěrové smlouvy, kdy výzvu odeslala , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a předmětem postoupení byly pohledávky postupitele uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení. Dle potvrzení o podání ze dne 20. 1. 2026 byla na adresu žalovaného odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 16. 1. 2026 a oznámení postupitele o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2026.6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Žalobkyně vůbec netvrdila, že by , právnická osoba, dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.7. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud se jedná o výši čerpaného úvěru, vycházel soud z žalobkyní předložených výpisů z běžného účtu úvěrující společnosti. Žalovaný netvrdil, že by na splátkách úvěru uhradil více, než je patrné z přehledu vyhotoveného úvěrující společností. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou úvěrující společnost postoupila na žalobkyni v řízení uplatněnou pohledávku za žalovaným, byť tato byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 18 934 Kč, kdy se jedná o rozdíl mezi částkou 20 900 Kč a částkou 1 966 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 18 934 Kč, tj. 55 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 15 506,50 Kč, tj. 45 % předmětu řízení, přičemž soud zohlednil i výši uplatněného úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 10 % nákladů řízení (55-45). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 3 970 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 570 Kč, odměnu zástupkyně žalobkyně ve výši 2 100 Kč a režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby). Odměna za jeden úkon činí 700 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, to vše dle § 14b advokátního tarifu. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož žalobkyně zastoupená stejným advokátem podává i u zdejšího soudu ve velkém množství žaloby s typizovaným textem o úhradu nedoplatku půjček (případně vydání bezdůvodného obohacení s tímto souvisejícího), přičemž dle soudu se jedná o žaloby formulářové. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením jiné náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání žalované předžalobní výzvy žalovanému, čímž splnila podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 397 Kč, tj. 10 % z částky 3 970 Kč.9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 314 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 256 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být ve věci vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 1 570 Kč.