Okresní soud v Karviné 26 C 166/2026-22 – Smlouva pracovní

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 5. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 36 184 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 947,40 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 679,29 Kč a s 8% úrokem z částky 14 474,27 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s 12,75% úrokem z prodlení z částky 15 010,28 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 9. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 17 184 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 11 000 Kč.2. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 791,88 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 143,84 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 269,75 Kč a s 8% úrokem z částky 991,76 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s 14,75% úrokem z prodlení z částky 1 009,61 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 24. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 10 302 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 20 600 Kč. V této části však žalobkyně vzala žalobu zpět podáním doručeným soudu dne 22. 7. 2026 a soud řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o. s .ř., přičemž souhlasu žalovaného s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně nebylo ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř. třeba.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 6. 2023 a č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2023, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026, výzvy k plnění ze dne 9. 3. 2026 včetně podacího lístku ze dne 9. 3. 2026, transakční historie, výplatních lístků žalovaného za březen, duben a květen 2023, pracovní smlouvy ze dne 20. 12. 2022, žádosti o úvěr ze dne 9. 6. 2023 a nahlížení do elektronického bankovnictví žalovaného. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 9. 6. 2023 mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 17 184 Kč, tj. uhradit celkem 37 184 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného u shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 11 000 Kč. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný společnosti , právnická osoba, . prohlásil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je zaměstnán na dobu určitou od 13. 10. 2022 do 31. 12. 2023 na plný pracovní úvazek ve společnosti , právnická osoba, s čistou mzdou 17 021 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 13 725 Kč, z toho náklady na bydlení a energie 3 500 Kč měsíčně a na splátky úvěrů 4 225 Kč. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrná čistá měsíční mzda v době od března do května 2023 činila 15 947 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u , právnická osoba, byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 12. 2025 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, . Žalobkyně zaplatila cenu za postoupené pohledávky dle potvrzení postupitele dne 10. 12. 2025. Postoupení pohledávky mělo být žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2026, jeho doručení nebo odeslání žalovanému nebylo však v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 9. 3. 2026, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 9. 3. 2026.6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Úvěrující společnost nijak neověřovala tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů V době uzavření úvěrové smlouvy příjem žalovaného pocházel z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, která nepokrývala celou dobu předpokládaného splácení úvěru.7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 20 000 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 11 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující společností a žalobkyní. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 9 000 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 20 000 Kč a částkou 11 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 384 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 658 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 2 072 Kč. Částečné zpětvzetí žaloby nemá vliv na celkovou poplatkovou povinnost žalobkyně, jelikož soudní poplatek z části, ve které bylo řízení zastaveno, je nižší než 1 000 Kč a tedy nepodléhá vrácení.