112 C 343/2020-65 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 65 998 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 5. 12. 2018 distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně na požádání žalované poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 41 300 Kč bankovním převodem na její účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. 8 260 Kč. Kromě toho se zavázala platit úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od 1. dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení a v případě, že se stane celý dluh splatným, se zavázala zaplatit úrok ve výši 15 % ročně, namísto sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Celková výše úroků účtovaných měsíčně činí 41 475 Kč. Žalobkyni také vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení po dobu 90 dnů, tj. 3krát 121 Kč, celkem tedy 363 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 25. 400 Kč. Ničeho dalšího neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku. Z důvodu prodlení žalované požaduje žalobkyně také zákonné úroky z prodlení z celkové dlužné částky 65 998 Kč, a to od 1. 11. 2019 do zaplacení. V podání doručenému soudu dne 1. 12. 2020 pak žalobkyně navrhla, aby v případě, že soud nebude mít za prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, přiznal žalobkyni částku 65 998 Kč jako bezdůvodné obohacení, které žalované vzniklo tím, že jí byly tyto peněžní prostředky poskytnuty na bankovní účet bez právního důvodu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne 8. 12. 2020 se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 5. 12. 2018 má soud za prokázáno, že byla sjednána mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Strany uzavřely předtím smlouvu o uživatelském účtu, na kterou smlouva o úvěru navazuje. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu až 50 000 Kč s tím, že klient je oprávněn čerpat peněžní prostředky do tohoto limitu opakovaně a výše prvního čerpání činí nejvýše 5 000 Kč. Podle článku 4.1. je klient povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce; nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Podle článku 5.1. je klient za každé čerpání úvěru povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, který se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Podle článku 6.1. za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení je klient povinen zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly úvěrujícím poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 této smlouvy, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do splacení dluhu klient povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně a úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. V čl. 6 si pro případ prodlení se splacením dluhu či jeho části, smluvní strany sjednaly povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení a v případě dalšího nového prodlení vzniká nárok na smluvní pokutu po dobu dalších prvních třech kalendářních měsíců prodlení klienta. Podle článku 6.5. v případě, že bude klient v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší 2 měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným a k splatnosti dluhu již není třeba žádného dalšího úkonu úvěrujícího a tento je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky. Smlouva je podepsána žalovanou a zástupcem žalobkyně. Při sjednání úvěrové smlouvy žalovaná předložila svůj občanský průkaz, jehož kopií žalobkyně disponuje. 4. Z výpisů z účtu žalobkyně má soud za prokázáno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený pod jménem žalované, který je uveden jako bankovní účet žalované v úvěrové smlouvě, zaslala ve dnech 5. 12. 2018 finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, dne 23. 1. 2019 3 000 Kč, dne 1. 2. 2019 2 200 Kč, dne 27. 2. 2019 1 800 Kč, dne 16. 4. 2019 7 500 Kč, dne 2. 5. 2019 1 000 Kč, dne 14. 6. 2019 8 000 Kč, dne 14. 6. 2019 1 050 Kč, dne 19. 7. 2019 2 450 Kč, dne 30. 7. 2019 2 500 Kč a dne 8. 8. 2019 6 800 Kč Celkem tak bylo poskytnuto 41 300 Kč. Z výpisů k revolvingovému úvěru sjednaného ve prospěch žalované vystavovaných v měsících leden 2019 až duben 2020 má soud za prokázáno, že tyto výpisy obsahují přehled čerpání úvěru žalovanou v měsících prosinec 2018 až březen 2020, jeho splácení, vyčíslené poplatky za čerpání úvěrů v jednotlivých měsících, které činí s přihlédnutím k čerpaným částkám celkem 8 260 Kč (1 000 Kč, 600 Kč, 800 Kč, 1 500 Kč, 200 Kč, 1810 Kč, 990 Kč a 1360 Kč) a dále vyčíslenou smluvní pokutu 3x 121 Kč (za měsíce září až listopad 2019). Ke dni 15. 4. 2020 činil dle výpisu z revolvingového úvěru nesplacený zůstatek 65 998 Kč, a to včetně poplatků a úroků, které přirůstaly k jistině s tím, že v jednotlivých měsících byl vyčíslen úrok v celkové výši 41 475 Kč. Dále má soud za prokázáno z výpisu z revolvingových účtů, že žalovaná uhradila platby ve výši 1 200 Kč, 1800 Kč, 2 500 Kč, 2 500 Kč, 4 800 Kč, 3 800 Kč, 6 000 Kč a 2 800 Kč, celkem tedy 25 400 Kč. 5. Žalobkyně dále předložila soudu výplatní lístek žalované za 6/ 2019, z něhož má soud za prokázáno, že tento byl vystaven Ing. [jméno] [příjmení], sídlem v [obec] a že žalovaná, která je tohoto zaměstnavatele zaměstnána na hlavní pracovní poměr, za tento měsíc obdržela čistou mzdu po srážkách v hotovosti v částce 18 471 Kč. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2020 má soud za prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě nesplaceného revolvingového úvěru [číslo] to v částce 65 998 Kč na jistině a dále úroků z prodlení a dalších nákladů na vymáhání, a to do 20. 6. 2020. Výzva byla žalované zaslána doporučeně dne 13. 5. 2020, jak má soud za prokázáno z knihy odeslané pošty. 7. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr, který žalovaná prokazatelně vyčerpala v částce 41 300 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši sjednané ve smlouvě. Na úvěr uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko 25 400 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V řízení však nebylo žádným způsobem tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobkyně tuto svou povinnost jakýmkoli způsobem splnila. Žalobkyně soudu předložila toliko jeden výplatní lístek žalované, avšak z něj nelze učinit závěr, že by svou povinnost splnila. Soud proto v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru sjednaná mezi účastníky je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 41 300 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Ničeho dalšího z úvěrové smlouvy žalova