117 C 326/2020-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 a doplněnou dne 27. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 771,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 30. 12. 2016 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou i poplatek ve výši 4 612 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 832 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 981 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 10. 11. 2017. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 16. 5. 2017. Dne 12. 10. 2017 žalovaný písemně uznal svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zavázal se jej zaplatit. Uznaná celková dlužná částka činila 11 189 Kč. Ke dni 17. 10. 2017 činila dlužná jistina 5 118,11 Kč a dlužný poplatek 3 693,89 Kč. Poté žalovaný na svůj dluh ještě uhradil 600 Kč. Do data postoupení smlouvy tedy žalovaný uhradil celkem 2 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Ke dni postoupení činil dluh 7 771,70 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 4 791,14 Kč a poplatek ve výši 2 980,56 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 4 791,14 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 10. 11. 2017 do 14. 6. 2018, ve výši 837,52 Kč a dále ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 4 791,14 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 24. 5. 2017 do 14. 6. 2018, ve výši 425,87 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 3. 12. 2020, se nedostavil, svou neúčast omluvil s tím, že se s žalobkyní dohodl na splátkách dluhu, o odročení jednání nežádal. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 30. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 4 612 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 799 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 832 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 981 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 10 612 Kč ve 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč, přičemž poslední splátka činila 228 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku zápůjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce (dále jen“ Smluvní podmínky“). Dle strany 2 smlouvy v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky ve 45 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % ročně. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Strany si v článku 18 smluvních podmínek současně dohodly, že v případě, že bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku z celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (prokázáno smlouvou o zápůjčce – zelená v hotovosti ze dne 30. 12. 2016 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Dne 12. 10. 2017 žalovaný písemně uznal pohledávku původního věřitele ze smlouvy [číslo] ve výši 11 189 Kč a žádal o umožnění splátek dluhy po 600 Kč měsíčně počínaje měsícem listopadem 2017 (prokázáno Uznáním dluhu a vyjádřením zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] ze dne 12. 10. 2017). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 původní věřitel [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 14. 6. 2018. Výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 7. 2018 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 včetně podacího lístku ze dne 13. 7. 2018). Dne 12. 3. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z nesplacené zápůjčky v celkové výši 12 176,07 Kč nejpozději do 19. 3. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 13. 3. 2020). 4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 12. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem ve výši 4 612 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 799 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 832 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 981 Kč, vrátit ve sjednaných 45 týdenních splátkách splatných od 6. 1. 2017 do 10. 11. 2017. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně na podporu svých tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením předmětných smluv zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet, nepředložila žádnou listinu. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když při řádném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se úvěrující nemůže spolehnout pouze na údaje poskytnuté úvěrovaným, ale tyto informace je povinen dostatečně prověřit, což nebylo žalobkyní prokázáno. Je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně sice doložila soudu uznání dluhu ve výši 11 189 Kč žalovaným ze dne 12. 10. 2017, soud má však za to, že nebyly splněny podmínky ust. § 2053 občanského zákoníku, když žalovaný sice uznal dluh co do jeho výše, nikoli však co do důvodu, když z uznání je patrné pouze, že se jedná o dluh ze smlouvy [číslo] není však zřejmé, z čeho se se dluh skládá, tedy čím je tvořena dlužná částka, které se uznání týká. Soud tedy toto uznání vyhodnotil jako neurčité. K jednání, které bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o tvrzení žalobkyně o řádném přezkumu úvěruschopnosti ž