110 C 166/2021-82 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou [datum] a [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 67 920,31 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 400,63 Kč za dobu od [datum] do [datum], ve formě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 599,40 Kč za dobu od [datum] do [datum], spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 66 587,31 Kč od [datum] do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 587,31 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě níž se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 95 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy. Žalovaný uhradil 56 316,75 Kč. Dále úvěr nesplácel a pro porušení smluvních povinností přistoupila předchůdkyně dne [datum] k zesplatnění dluhu. Žalobkyně kromě nesplacené jistiny a kapitalizovaných smluvního a zákonného úroků z prodlení požaduje dlužné poplatky ve výši 1 333 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. (dále jen„ přechodná věřitelka“), a tato ji smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně z [datum], domáhá se úhrady žalobkyně podanou žalobou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupkyně žalobkyně neúčast u jednání omluvila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, z návrhu na uzavření smlouvy [číslo] z akceptace tohoto návrhu soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o rychlé půjčce [číslo] na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému na číslo účtu žalovaného, který označil ve smlouvě č. [bankovní účet], částku ve výši 95 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku uhradit formou pravidelných 60 měsíčních splátek po 2 375 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně. Z výpisu z účtu (čl. 32 a násl., a čl. 65 a násl. spisu) vzal soud za prokázáno, že předchůdkyně poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě č. ú. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] úvěr ve výši 95 000 Kč. Z přehledu plateb žalobkyně, z výpisu z účtu a z žalobního tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovaným zpochybněno, vzal soud za prokázáno, že za trvání úvěrového vztahu žalovaný uhradil na dluh 56 316,75 Kč. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému na účet částku ve výši 95 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem a úroky předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně před uzavřením předmětné smlouvy ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, když vycházela z informací žalovaného, které uvedl v rámci návrhu na uzavření smlouvy, a dále předložila report ze systému předchůdkyně, která vzala v potaz, že se jedná o úvěr s limitem 95 000 Kč, že žalovaný uvedl, že jeho příjem představuje 30 000 Kč měsíčně, a že má celkové závazky ve výši 6 165 K měsíčně. Kapacita splácet další úvěr byla podle předchůdkyně dostatečná, a navíc žalovaný neměl žádné negativní záznamy v registrech. 6. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] soud zjistil, že je v něm uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním dome/bytě, je pracovně zařazen jako zaměstnanec u zaměstnavatele [anonymizováno] a [právnická osoba] s příjmem 30 000 Kč čistého měsíčně, nemá vyživovací povinnosti a splácí jiné úvěry po 1 000 Kč měsíčně. 7. Pokud jde o tvrzené závazky (pravděpodobně výdaje žalovaného) ve výši 6 165 Kč, k prokázání těchto nepředložila žalobkyně žádné listiny, z nichž by předchůdkyně výdaje ověřila (ani netvrdila, že by k ověření došlo). 8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když vycházela pouze z informací žalovaného, které nikterak neověřila, a to jak pokud jde o jeho pravidelné měsíční příjmy, tak pokud jde o jeho pravidelné měsíční výdaje. Na dané skutečnosti nic nemění ani návrh žalobkyně, aby soud v případě potřeby vyzval ke sdělení a prokázání skutečností týkajících se způsobu ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet předchůdkyni (viz podání žalobkyně z [datum]), když je to právě žalobkyně, která uplatňuje nárok z titulu smlouvy o úvěru po žalovaném, a proto je její povinností tvrdit, zda a jakým způsobem zkoumala předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru a navrhovat důkazy k prokázání těchto svých tvrzení (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě čj. [číslo jednací] ze dne 10. 8. 2021). 9. K jednání se zástupkyně žalobkyně nedostavila, proto nemohla být poučena soudem o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 10. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel na účet částku ve výši 95 000 Kč a uhradil tak, jak žalobkyně tvrdila, částku ve výši 56 316,75 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku). 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 56 316,75 Kč a na účet mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 95 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 38 683,25 Kč (95 000 – 56 316,75). Splatnost uvedené částky nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky neprodleně v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od [datum] (po uplynutí tří pracovních dnů po odeslání), povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení