110 C 24/2021-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 25. 9. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 30 200 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny ve výši 22 849,30 Kč od 12. 12. 2018 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny 22 849,30 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení, a dále se domáhala po žalovaném úhrady 1 224 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny ve výši 927,20 Kč od 17. 6. 2018 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny 927,20 Kč od 10. 6. 2018 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 24. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 700 Kč do 4. 12. 2018. Žalovaný uhradil 10 400 Kč. Dále odůvodnila žalobu žalobkyně tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 29. 4. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 183 Kč do 9. 6. 2018. Žalovaný uhradil 9 390 Kč. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smluv o spotřebitelských úvěrech [číslo] [číslo] soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve dnech 24. 10. 2017 a 29. 4. 2017 uzavřeny smlouvy, na základě kterých poskytla předchůdkyně žalovanému částku 23 000 Kč v hotovosti dne 24. 10. 2017, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 40 600 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 700 Kč do 4. 12. 2018. Žalovaný uhradil 10 400 Kč. Dále poskytla předchůdkyně žalovanému částku 6 000 Kč v hotovosti dne 29. 4. 2017, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 10 614 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 183 Kč do 9. 6. 2018. Žalovaný uhradil 9 390 Kč. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých ve dnech 24. 10. 2017 a 29. 4. 2017 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částky ve výši 23 000 Kč a 6 000 Kč, a žalovaný se tyto částky s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Žalobkyně předložila karty zákazníka, ze kterých vyplynulo, že 24. 10. 2017 byl žalovaný zaměstnán u [právnická osoba] na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem 18 990 Kč čistého měsíčně. Výdaje na bydlení byly uvedeny měsíční částkou 6 000 Kč, ostatní výdaje 3 500 Kč, vyživovací povinnost 2 500 Kč, splátky úvěru 830 Kč, celkové výdaje 12 830 Kč. Použitelný příjem představoval 6 160 Kč. Bylo uvedeno, že k prokázání příjmů předložil žalovaný výplatní pásky (bez bližší specifikace za jaké období). Pokud jde o výdaje žalovaného, nebylo uvedeno, že by k ověření výdajů předložil jakékoliv doklady. Z další karty zákazníka vyplynulo, že dne 29. 4. 2017 byl žalovaný zaměstnán u [právnická osoba] na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem 18 000 Kč čistého měsíčně. Výdaje na bydlení byly uvedeny měsíční částkou 6 000 Kč, ostatní výdaje 3 000 Kč, vyživovací povinnost 2 500 Kč, splátky úvěru 2 740 Kč, celkové výdaje 14 240 Kč. Použitelný příjem představoval 3 760 Kč. Bylo uvedeno, že k prokázání příjmů předložil žalovaný výplatní pásky (bez bližší specifikace za jaké období). Pokud jde o výdaje žalovaného, nebylo uvedeno, že by k ověření výdajů předložil jakékoliv doklady. 7. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, když pravděpodobně vycházela, pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, pouze z informací žalovaného, které nebyly ničím podloženy, neboť netvrdila opak a z karty zákazníka nevyplynulo, že by k prokázání výdajové stránky žalovaného byly předloženy jakékoliv doklady. Pokud jde o příjmovou stránku, žalobkyně nedoložila výplatní pásky, ze kterých dle skutkových žalobních tvrzení vycházela. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 23 000 Kč a uhradil tak, jak žalobkyně sama tvrdila, částku ve výši 10 400 Kč, a dále obdržel 6 000 Kč a uhradil 9 390 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku). 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 10 400 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 23 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 12 600 Kč (23 000 – 10 400) a vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 9 390 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 6 000 Kč, mimosoudní závazek, pokud jde o převzetí částky 6 000 Kč, dne 29. 4. 2017 již zanikl, neboť došlo k úhradě (přeplacení) uvedené částky. Splatnost částky 12 600 Kč nastala 8. 5. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 30. 4. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných část