110 C 250/2020-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 15. 7. 2020 domáhala po žalované úhrady 10 969,13 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z jistiny ve výši 6 401 Kč od 17. 8. 2017 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku ve výši 29 % ročně z jistiny 6 401 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely dne 3. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy žalované částku ve výši 7 000 Kč, a tato se zavázala uvedenou částku (jistinu), spolu s úrokem a poplatky ve výši 5 330 Kč, tj. celkem 12 330 Kč, vrátit předchůdkyni formou 45 týdenních splátek po 274 Kč do 14. 6. 2018. Žalovaná uhradila 600 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do karty zákazníka (žalované), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dne 11. 1. 2021 (viz záznam rejstříkové vedoucí na čl. 24 spisu) telefonicky sdělila, že nesouhlasí, aby soud jednal v její nepřítomnosti, a že chce požádat o úhradu dluhu ve splátkách z toho důvodu, že se nemůže zúčastnit jednání před soudem dne 14. 1. 2021, když má nemocné děti a nemá jak zajistit hlídání. Vzhledem k tomu, že omluva byla učiněná telefonicky (nebylo tedy postaveno na jisto, že ji činila žalovaná), a žalovaná nedoložila soudu žádný průkaz důvodu tvrzené omluvy (např. sdělení pediatra o onemocnění dětí), a ve vztahu ke splátkám nenatvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nedoložila doklady o svých pravidelných příjmech a výdajích, soud nemohl na omluvu žalované pohlížet jako omluvu učiněnou z důležitého důvodu (tak, jak uvádí ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) a nemohl rozhodnout o plnění dluhu ve splátkách. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků, když žalovaná se nedostavila, a právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou 3. 8. 2017 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy [číslo] žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 7 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem, a žalovaná se zavázala jistinu spolu s poplatkem a úroky ve výši 5 330 Kč, celkem 12 330 Kč, vrátit předchůdkyni formou 45 týdenních splátek po 274 Kč do 14. 6. 2018. Žalovaná uhradila 600 Kč (žalovaná netvrdila, že by uhradila ještě další platby). 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, na základě které dne 3. 8. 2017 poskytla předchůdkyně žalované v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky ve výši 5 330 Kč, tj. 12 330 Kč, formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitelka. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že předchůdkyně řádně zkoumala před uzavřením smlouvy se žalovanou úvěruschopnost žalované. Soud má za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně se k jednání nedostavil, nemohl být ze strany soudu o povinnosti doplnit žalobní tvrzení a k tomuto tvrzení označit důkazy a unést důkazní břemeno o shora uvedeném, poučen, když poučovací povinnost soudu se váže v souladu s § 118a o. s. ř. toliko k jednání (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého, nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 6. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 7. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu, a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč a uhradila 600 Kč. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila 600 Kč a v hotovosti jí byla poskytnuta předchůdkyní částka ve výši 7 000 Kč, k úhradě z titulu neuhrazené jistiny zbývá částka 6 400 Kč (7 000 – 600). Tato částka tedy byla žalobkyni přiznána, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Splatnost přiznané částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 12. 3. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 19. 3. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 13. 3. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 20. 3. 2020 povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení. 9. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy, uzavřené mezi předchůdkyní a žalobkyní dne 24. 6. 2019. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšné žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Soud poukazuje na to, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.