110 C 295/2021-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalované úhrady 12 785,13 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřely [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 254 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila 5 000 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně a žalovaná uzavřely [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 45 týdenních splátek po 217 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila 7 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 7 233 Kč uhradit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 254 Kč do [datum]. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 5 000 Kč. 5. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 3 747 Kč uhradit předchůdkyni formou 45 týdenních splátek po 217 Kč do [datum]. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 7 000 Kč. 6. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o spotřebitelských úvěrech, na základě kterých ve dnech [datum] a [datum] poskytla předchůdkyně žalované v hotovosti částky ve výši 8 000 Kč a 6 000 Kč, a žalovaná se tyto částky s poplatky a úroky zavázala vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. Žalobkyně předložila kartu zákazníka ze dne [datum], ze které vyplynulo, že žalovaná měla příjem 8 100 Kč a další příjmy domácnosti (bez bližší specifikace) 9 100 Kč měsíčně, celkem jsou uvedeny příjmy ve výši 17 100 Kč měsíčně. Výdaje jsou uvedeny částkou 780 Kč jako externí splátky zápůjček, 9 000 Kč jako interní splátky a odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč. Je uvedeno, že příjmy byly ověřeny z předloženého výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Ani jedna z listin však soudu k důkazu předložena nebyla. 8. Žalobkyně předložila kartu zákazníka ze dne [datum], ze které vyplynulo, že žalovaná měla měsíční příjem 9 733 Kč a 15 000 Kč, celkem 24 733 Kč (bez bližší specifikace). Výdaje jsou uvedeny jako odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč. Je uvedeno, že příjmy byly ověřeny z předloženého výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Ani jedna z listin však soudu k důkazu předložena nebyla. 9. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně, když pravděpodobně vycházela pouze z informací žalované, které nebyly ničím podloženy, neboť nedoložila ani jednu z listin, na které v kartě zákazníka odkázala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 10. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. Žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč a uhradila 5 000 Kč. Dále obdržela částku ve výši 6 000 Kč a uhradila 7 000 Kč. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 5 000 Kč a v hotovosti jí byla poskytnuta předchůdkyní částka 8 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 3 000 Kč (8 000 – 5 000). Dále bylo prokázáno, že žalovaná uhradila 7 000 Kč a v hotovosti jí byla poskytnuta předchůdkyní částka 6 000 Kč. V tomto případě byla částka bezdůvodného obohacení uhrazena, a proto nárok na přiznání jakékoli částky v tomto směru je neopodstatněný. Splatnost uvedené částky nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do [datum] v souvislosti s uzavřenými úvěrovými smlouvami. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalované uvedenou ve smlouvách. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení. 13. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum] uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci