110 C 349/2020-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 26 400 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny ve výši 16 000 Kč od 18. 4. 2018 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny 16 000 Kč od 11. 4. 2018 do zaplacení, a dále se domáhala po žalovaném úhrady 7 490 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny ve výši 5 768,17 Kč od 26. 1. 2018 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny 5 768,17 Kč od 19. 1. 2018 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 28. 2. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 480 Kč do 10. 4. 2018. Žalovaný uhradil 1 440 Kč. Dále odůvodnila žalobu žalobkyně tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 8. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 180 Kč do 18. 1. 2018. Žalovaný uhradil 3 050 Kč. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smluv o spotřebitelských úvěrech [číslo] [číslo] soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve dnech 28. 2. 2017 a 8. 12. 2016 uzavřeny smlouvy, na základě kterých poskytla předchůdkyně žalovanému částku 16 000 Kč v hotovosti dne 28. 2. 2017, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem ve výši 11 840 Kč, tj. celkem 27 840 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 480 Kč do 10. 4. 2018. Žalovaný uhradil 1 440 Kč. Dále poskytla předchůdkyně žalovanému částku 6 000 Kč v hotovosti dne 8. 12. 2016, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem ve výši 4 440 Kč, tj. celkem 10 440 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 180 Kč do 18. 1. 2018. Žalovaný uhradil 3 050 Kč. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých ve dnech 28. 2. 2017 a 8. 12. 2016 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 16 000 Kč a 6 000 Kč, a žalovaný se tyto částky s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Žalobkyně předložila karty zákazníka, ze kterých vyplynulo, že 28. 2. 2017 byl žalovaný zaměstnán u Obce Horní Suchá jako dělník s příjmem 13 000 Kč čistého měsíčně, žil s družkou, která měla příjem 20 768 Kč čistého měsíčně, celkem příjmy činily 33 768 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení byly uvedeny měsíční částkou 11 980 Kč, ostatní výdaje 12 000 Kč, splátky úvěru 720 Kč, celkové výdaje 25 420 Kč. Použitelný příjem představoval 8 348 Kč. Z další karty zákazníka vyplynulo, že dne 8. 12. 2016 byl žalovaný zaměstnán u Obce Horní Suchá jako dělník s příjmem 16 000 Kč čistého měsíčně, celkem příjmy činily 16 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení byly uvedeny měsíční částkou 6 000 Kč, ostatní výdaje 7 000 Kč, splátky úvěru 1 200 Kč, celkové výdaje 14 200 Kč. Použitelný příjem představoval 1 800 Kč. Z obou karet zákazníka vyplynulo, že k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaný předkládá výplatní pásky a pracovní smlouvu. Ani jedna z listin však soudu k důkazu předložena nebyla. 7. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, když pravděpodobně vycházela pouze z informací žalovaného, které nebyly ničím podloženy, neboť nedoložila ani jednu z listin, na které ve kartě zákazníka odkázala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 16 000 Kč a uhradil tak, jak žalobkyně sama tvrdila, částku ve výši 1 440 Kč, a dále obdržel 6 000 Kč a uhradil 2 950 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku). 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 1 440 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 16 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 14 560 Kč (16 000 – 1 440) a vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 2 950 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 6 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 3 050 Kč (6 000 – 2 950). Splatnost uvedených částek nastala 8. 5. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 30. 4. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do 7. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 1. 5. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 8. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s