111 C 321/2021-122 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplatit částku 888 980,88 Kč a zaplacení úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 858 860,46 Kč za dobu od 3. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 6 942,74 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 18 148,89 Kč za dobu od 2. 7. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 6 942,74 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 18 148,89 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 2. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela dne 25. 4. 2012 smlouvu o kontokorentním úvěru až do výše 15 000 Kč, dne 28. 3. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 5 000 Kč a dne 3. 5. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 870 000 Kč, žalovaný se se splácením u všech tří úvěrů dostal do prodlení a vznikl mu dluh v žalované výši, žalobkyně vyzvala žalovaného přípisem ze dne 16. 12. 2020 k úhradě dluhu do 31. 12. 2020, k úhradě ani částečné dosud nedošlo. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu trvání řízení neprojevil žádnou procesní aktivitu. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, datum doručení žaloby a předvolání k jednání bylo stanoveno dnem 29. 10. 2021, kdy došlo k náhradnímu doručení dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavila ani žalobkyně a její zástupce, jenž se z účasti u jednání omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy ze dne 25. 4. 2012 (dále jen„ smlouva“) poskytla [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ žalobkyně“ nebo„ věřitel“) žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli (dále také jen„ dlužník“) bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč formou povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. [bankovní účet], smlouva byla písemná, žalovaný ji vlastnoručně podepsal. Ve vztahu k označené smlouvě byla mezi účastníky dne 28. 6. 2017 uzavřena také písemně rámcová smlouva o finančních službách, která upravila způsob vedení účtu č. [bankovní účet]. Mezi účastníky bylo dohodnuto placení ročního úroku z kontokorentního úvěru žalovaným ve výši stanovené sazebníkem žalobkyně platným ke dni započetí čerpání kontokorentního úvěru, ve výši 18,90 % ročně, úrokové sazby byla žalobkyně oprávněna v souladu se smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu měnit. Žalovaný byl oprávněn čerpat kontokorentní úvěr průběžně a zavázal se nepřekročit jeho stanovenou výši a dluh z kontokorentního úvěru splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. V případě porušení smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat sankční úrok platný ke dni porušení smluvních podmínek, ke dni podání žaloby byla úroková sazba ve výši 18,90 % ročně. Z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že majitelem účtu byl žalovaný, z účtu bylo od dubna 2012 čerpáno do mínusových položek, od dubna 2020 žalobkyně u účtu poznamenává přečerpaný kontokorent, k 1. 7. 2020 činil, dluh na účtu částku 18 148,89 Kč, k 1. 10. 2020 účet zanikl. Z písemných upomínek soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 10. 5. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na účtu č. [bankovní účet] vzniknuvšího přečerpáním prostředků, jinak smlouvu ke dni 1. 7. 2020 vypoví, dopisem ze dne 3. 7. 2020 opět žalovaného vyzvala k úhradě přečerpané částky ve výši 18 148,89 Kč a úroku ve výši 302,59 Kč, celkem 18 451,48 Kč a to neprodleně, jinak bude podána soudní žaloba, dopisem ze dne 9. 3. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu naposledy ve lhůtě do 24. 3. 2021. Upomínky byly poštou odeslány na smluvní adresu bydliště žalovaného, což bylo zjištěno z poštovních obálek. 4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy ze dne 28. 3. 2017 poskytla [právnická osoba], [IČO] žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli bezúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč formou kreditní karty z kartového účtu č. [bankovní účet], smlouva byla písemná, žalovaný ji vlastnoručně podepsal. Mezi účastníky bylo dohodnuto placení ročního úroku z úvěru žalovaným ve výši 12 % ročně, úrokové sazby byla žalobkyně oprávněna v souladu se smlouvou o úvěru měnit, žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty nebo hotovostně a zavázal se nepřekročit jeho stanovenou výši a dluh z úvěru splatit v den stanovené splatnosti, v případě porušení smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat sankční úrok platný ke dni porušení smluvních podmínek stanovený žalobkyní. Ve smlouvě ani v jiné soudu předložené listině nebylo uvedeno, v jakých osobních a majetkových poměrech se žalovaný ke dni uzavření smlouvy nacházel. Z výpisu kartového účtu, upomínek a poštovních obálek soud zjistil, že žalovaný započal čerpat povolený úvěrový limit dnem 31. 3. 2017, k částkám výběrů byly připsány ceny za služby v souladu se smlouvou o poskytnutí úvěru, žalovaný nesplatil povolenou výši úvěru v den splatnosti a přečerpal povolenou výši úvěru v únoru 2020, ke dni podání žaloby činila dlužná jistina částku 6 942,74 Kč a debetní úrok 12 % ročně do splatnosti úvěru ve výši 345,81 Kč, upomínkou ze dne 12. 6. 2020 a opakovaně ze dne 28. 1. 2021 byl vyzván k zaplacení závazku z nepovoleného debetního zůstatku v termínu do 12. 2. 2021 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný 11. 6. 2020. Upomínky byly poštou odeslány na smluvní adresu bydliště žalovaného. 5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne 3. 5. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovaným jako fyzickou nepodnikající osobou smlouvu o úvěru [číslo] za účelem zaplacení dluhů. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 870 000 Kč, přičemž žalovaným tato částka byla vyčerpána. Mezi účastníky bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 6,9 % ročně po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy, splácení poskytnutého úvěru bylo dohodnuto v měsíčních splátkách ve výši 10 142 Kč počínaje červnem 2019, dále bylo dohodnuto, že žalovaný zaplatí žalobkyni vyúčtované poplatky za poskytnutých služeb a provedení úkonů ve výši stanovené sazebníkem platným ke dni vyúčtování, cena za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr činila 5 000 Kč, cenu za správu a vedení úvěrového účtu nebyla účtována a pojištění pro případ nemožnosti splácení činilo částku 659 Kč. Ve smlouvě ani v jiné soudu předložené listině nebylo uvedeno, v jakých osobních a majetkových poměrech se žalovaný ke dni uzavření smlouvy nacházel. Z výpisu úvěrového účtu, upomínek a poštovních obálek soud zjistil, že žalovaný platil dohodnuté splátky od června 2019 do února roku 2020, celkem zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 84 335,33 Kč, žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkami ze dne 1. 10. 2019, 9. 10. 2019, 1. 12. 2019, 9. 12. 2019, 31. 3. 2020 a 2. 5. 2020. Žalovaný byl dne 16. 2. 2020 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 31. 12. 2020 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne 2. 5. 2020. Upomínky byly poštou odeslány na smluvní adresu bydliště žalovaného. 6. Skutkový stav soud posoudil tak, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným tři smlouvy o úvěru. Smlouva ze dne 25. 4. 2012 byla uzavřena dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013, smlouvy ze dne 28. 3. 2017 a 3. 5. 2019 měly všechny náležitosti dle § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Žalovaný se vždy zavázal poskytnutý úvěr splácet, úvěr ale řádně a včas nesplácel. Žalovaný ohledně žádného ze tří žalovaných úvěrů netvrdil, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh vzniknuvší z těchto smluv neexistoval. U smlouvy ze dne 25. 4. 2012 je dluh tvořen součtem jistiny ve výši 18 148,89 Kč a úroku ve výši 302,59 Kč Smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25. 2. 2013, jímž byl novelizován zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., kdy teprve po datu účinnosti novely byla věřiteli uložena povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytovaný úvěr. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky ve zbývající části se ohledně smluv uzavřených dne 28. 3. 2017 a 3. 5. 2019 opíral o ustanovení § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzených smluv zjištěna. Obě však dle § 588 o. z. byly absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) byly sjednany protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle o