111 C 352/2020-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 7. 2020 domáhala po žalované zaplatit částku 10 651 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 651 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 1. 4. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 6 500 Kč. Částka měla být splacena splátkami ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně v částce 300 Kč měsíčně s tím, že žalovaná byla povinna zaplatit i poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, který se ke konci každého kalendářního měsíce stal součástí jistiny dluhu, poplatek činil částku 1 300 Kč, součástí jistiny se ke stejnému okamžiku stal i úrok ve sjednané výši 20 % měsíčně, který byl účtován za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, úrok činil částku 4 888 Kč. V případě zesplatnění úvěru byl sjednán úrok 15 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně. Žalovaná se se splácením úvěru dostala do prodlení, proto žalobkyně v souladu se smlouvou přistoupila po uplynutí 60 dnů od splatnosti poslední splatné splátky k zesplatnění celého úvěru, ke dni 1. 4. 2020 byla žalovaná již v prodlení. Současně žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, nárok trval po dobu prvních 90 dní prodlení, pokuta se rovněž stala ke konci každého kalendářního měsíce součástí jistiny dluhu, její výše činí částku 484 Kč. Žalovaná žalobkyni celkem zaplatila jen částku 2 521 Kč a nadále dluží částku v žalované výši. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, náhradní doručení předvolání i žaloby bylo vykázáno ke dni 19. 11. 2020 dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že dne 14. 10. 2019 byla vyhotovena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] dle jejího obsahu žalovaná (fyzická osoba) jako úvěrovaný požádala žalobkyni (podnikatel s vázanou živností poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru) jako úvěrující o poskytnutí peněžních prostředků do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že výše úvěrového limitu nemůže být v průběhu trvání smluvního vztahu měněna, je poskytnut na dobu neurčitou, klient není úvěr povinen čerpat a výše prvního čerpání činí nejvýše 5 000 Kč. Žalobkyně byla ve smlouvě mimo jiné identifikována i svým bankovním účtem označeným číslem [bankovní účet], žalovaná, kromě osobních údajů uvedených v občanském průkazu, jehož kopie byla také k důkazu předložena, byla identifikována i bankovním účtem č. [bankovní účet] Smlouva neobsahovala žádné údaje o majetkových poměrech žalované. Takové informace neobsahovala ani žádná jiná listina, k důkazu předložená. Smlouva neobsahovala ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalované. Z výplatní pásky bylo zjištěno, že žalovaná v září 2019 jako zaměstnanec [právnická osoba] [anonymizována tři slova] dosáhla čisté mzdy 22 724 Kč. Z výpisu shora označeného bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že na shora označený bankovní účet žalované byly odeslány dvě částky a to částka 5 000 Kč dne 14. 10. 2019 a částka 1 500 Kč dne 13. 1. 2020. V době od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 jiné částky na účet žalované odeslány nebyly. Z výpisu revolvingového úvěru bylo zjištěno, že žalovaná v době od listopadu 2019 do května 2020 splatila úvěr částkou 2 521 Kč. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu dopisem od advokáta ze dne 4. 6. 2020, žalovaná měl zaplatit částku 15 288 Kč (jistina 10 651 Kč + 184 Kč úroky z prodlení + 4 453 Kč náhrada nákladů právního zastoupení) do 14. 7. 2020, jinak bude podána soudní žaloba. Výzva byla žalované odeslána na její smluvní adresu téhož dne, což bylo zjištěno s výpisu poštovního archu. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě žalované částky, byť částečně, došlo. 4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou ratifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalované byla z prostředků žalobkyně zaslána na její účet částka ve výši 6 500 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Pokud žalovaná však již před podáním žaloby zaplatila částku 2 521 Kč, tak žalobkyni již bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala a nadále dluží částku 3 979 Kč, o kterou se obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalované došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté z neplatného právního jednání. Žalovaná je povinna tedy vydat žalobkyni vše, o co se obohatila, byla jí proto tímto rozsudkem uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 979 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalované dne 4. 6. 2020, jak se podává ze záznamu odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 9. 6. 2020, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například ro