111 C 406/2020-37 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 4. 8. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 3 665 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 1 915 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 3. 10. 2018 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalobkyní dne 31. 8. 2018, na základě které žalobkyně ve stejný den převodem na účet žalované vyplatila částku 1 500 Kč, žalovaná byla povinna částku se smluvním poplatkem ve výši 415 Kč zaplatit žalobkyni dne 2. 10. 2018, žalovaná nic nezaplatila, žalobkyni tak vznikl nárok i na smluvní poplatek z prodlení požadovaný jako smluvní pokuta, žalovaná na svůj dluh nic nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, náhradní doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 28. 12. 2020 dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi účastníky měla být dne 31. 8. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [anonymizováno], dle níž se žalobkyně zavázala žalované, označené i rodným číslem a adresou pro doručování [anonymizována dvě slova] [číslo], [obec], převodem na její účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 1 500 Kč a žalovaná se zavázala částku s poplatkem ve výši 415 Kč vrátit žalobkyni nejpozději do 30. 9. 2018. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce neobsahovala podpisy v podobě jména a příjmení na konci textu, neobsahovala ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s podepisující osobou. Na konci textu smlouvy bylo vytištěno jméno a příjmení žalované a k němu připojen PIN kód [anonymizováno]. Podle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od 24. 5. 2018 pojem„ identifikátor“ znamenal unikátní kód, který věřitel odešlo klientovi prostřednictvím sms na jeho mobilní číslo, sdělené klientem v rámci registrace. K uzavření smlouvy mělo dojít v okamžiku doručení akceptace návrhu na uzavření smlouvy klientovi na jeho emailovou adresu, sdělenou v rámci registrace. Soudu nebyla předložena komunikace mezi účastníky, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního PIN kódu, resp. identifikátoru. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 2. 9. 2018 odeslala ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] (stejný, jako v listině o uzavření smlouvy o zápůjčce) se symbolem rodného čísla žalované částku 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dopisy ze dne 9. 10. 2018, 16. 10. 2018, 23. 10. 2018, 1. 11. 2018 a 16. 11. 2018, které byly soudu předloženy, jejich odeslání ale nebylo soudu doloženo. Z předžalobní výzvy od advokáta ze dne 20. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná měla zaplatit žalobkyni částku 2 873 Kč a náklady právního zastoupení v částce 600 Kč ve lhůtě„ do tří dnů“. Výzva byla žalované odeslána poštou na adresu [anonymizována dvě slova] [číslo], [obec] dne 20. 4. 2020, což bylo zjištěno z podacího lístku. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě částky v žalované výši, byť částečně, došlo. 4. Shora zjištěný skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, současně mělo jít o spotřebitelský úvěr (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo, provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama v obchodních podmínkách označila za kontraktační proces. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalované byla z prostředků žalobkyně zaslána na její účet částka ve výši 1 500 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalované došlo v rozsahu uvedené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Jelikož žalovaná dosud nic nezaplatila, musí žalobkyni zaplatit částku 1 500 Kč. V rozsahu navíc požadované částky 2 165 Kč byla proto žaloba zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve žaloba byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalované prokazatelně odeslána dne 20. 4. 2020. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o.