112 C 381/2020-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 8. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 300 Kč od 5. 7. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 4. 6. 2018 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 300 Kč do 4. 7. 2018. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho a nadále dluží 9 300 Kč. Žalobkyni z důvodu prodlení vznikl také nárok na smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, dále nárok na úroky z prodlení a na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy v celkové částce 2 500 Kč (za 5 písemných výzev). Žalovaný neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu. V případě, že by soud dospěl k závěru, žalobkyně nemá nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požadovala přiznání v části jistiny žalované částky jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání konanému dne 6. 1. 2021 se účastníci nedostavili, soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 6. 2018 uzavřené mezi účastníky má soud za prokázáno, že dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 300 Kč nejpozději do 4. 7. 2018. Dále bylo v článku 2.3. smlouvy sjednáno právo věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalovaného s plněním jejího závazku dle této smlouvy, právo na zákonné úroky z prodlení, jakož i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka, a to ve výši 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě (maximální počet výzev 5). Tato smlouva byla uzavřena v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami vydanými žalobkyní prostřednictvím webových stránek žalobkyně tím způsobem, že žalovaný po své registraci na těchto stránkách obdržel unikátní [příjmení] kód, kterým podepsal znění smlouvy. Žalobkyně dne 4. 6. 2018 poukázala na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě, částku 8 000 Kč s variabilním symbolem, který je rodným číslem žalovaného, jak má soud za prokázáno z výpisu z účtu žalobkyně. Ze sdělení [právnická osoba] má soud za prokázáno, že částka 8 000 Kč byla na výše uvedený účet žalovaného připsána dne 5. 6. 2018 a k tomuto dni byl majitelem a disponentem účtu žalovaný. 5. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2020 zaslanou žalovanému doporučeně téhož dne (prokázáno podacím lístkem) bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 14 104 Kč představující nesplacenou částku ze smlouvy uzavřené dne 4. 6. 2018, a to nejpozději do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně. 6. Dne 11. 7. 2018, 18. 7. 2018, 25. 7. 2018, 3. 8. 2018 a 18. 8. 2018 vystavila žalobkyně upomínky adresované žalovanému k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 6. 2018 s tím, že za každou upomínku se dlužná částka navyšuje o 500 Kč, jak má soud za prokázáno z těchto upomínek. Tyto upomínky měly být odeslány žalovanému vždy ve dnech jejich vyhotovení, jak vyplývá z přehledu poplatků vyúčtovaných žalobkyní žalovanému, avšak způsob jejich odeslání prokázán žalobkyní nebyl. Tato skutečnost však s ohledem na závěry níže uvedené není pro rozhodnutí soudu podstatná. 7. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. §§ 1824 a 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 8 000 Kč, což nebylo nijak zpochybněno. Žalovaný měl zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 300 Kč (dle názoru soudu se jedná o úrok ze zápůjčky sjednaný dle § 2392 o. z.) do 4. 7. 2018. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho a v řízení nebyla tvrzena ani prokázána jakákoli úhrada žalovaným. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že by tuto svou povinnost jakýmkoli způsobem splnila, a proto soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce sjednaná mezi účastníky je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 o. z. Ničeho dalšího z této neplatné smlouvy žalovanému poskytnuto nebylo. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho a je proto podle § 2993 o. z. povinen vrátit žalobkyni plnění poskytnuté z neplatné smlouvy ve výši 8 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni částku 8 000 Kč včetně úroků z prodlení, na které má žalobkyně nárok podle ust. § 1970 o. z. a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány až ode dne 24. 4. 2020 do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného prokazatelně k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2020, v níž byl stanoven termín plnění do 3 dnů, tj. do 23. 4. 2020. Pokud žalobkyně předložila další upomínky, v nichž měla žalovaného vyzývat k zaplacení dlužné částky, nebylo v řízení prokázáno, že by byly žalovanému fakticky odeslány, proto soud splatnost dlužné částky vázal na předžalobní upomínku. Z tohoto důvodu byl také zamítnut nárok žalobkyně na úroky z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu předcházející datu 23. 4. 2020, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Úroky byly přiznány ve výši 9 % ročně požadované žalobkyní, neboť nebylo možno překročit žalobní návrh. Ve zbývající části, tj. co do částky 7 800 Kč představující neuhrazený úrok ze zápůjčky (1 300 Kč), poplatky za upomínky (2 500 Kč) a smluvní pokutu (4 000 Kč), které však mají původ v absolutně neplatné smlouvě, soud jako nedůvodnou zamítl, stejně tak jako úrok z prodlení z částky 1 300 Kč od 5. 7. 2018 do zaplacení. 8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení negativně, neboť procesní úspěch a neúspěch obou účastníků byl téměř stejný a tedy žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.