112 C 395/2020-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 6. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 76 821 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 9. 10. 2018 distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně na požádání žalovaného poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 50 500 Kč bankovním převodem na jeho účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. 10 100 Kč. Kromě toho se zavázal platit úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od 1. dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení a v případě, že se stane celý dluh splatným, se zavázal zaplatit úrok ve výši 15 % ročně, namísto sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Celková výše úroků účtovaných měsíčně činí 57 980 Kč. Žalobkyni také vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení, která se stává součástí jistiny dluhu. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu v částce 484 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 42 243 Kč. Ničeho dalšího neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku. Z důvodu prodlení žalovaného požaduje žalobkyně také zákonné úroky z prodlení z celkové dlužné částky 76 821 Kč, a to od 1. 11. 2019 do zaplacení. V podání doručenému soudu dne 5. 1. 2021 pak žalobkyně navrhla, aby v případě, že soud nebude mít za prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, přiznal žalobkyni žalovanou částku jako bezdůvodné obohacení, které žalovanému vzniklo tím, že mu byly peněžní prostředky ve výši 50 500 Kč poskytnuty na jeho bankovní účet bez právního důvodu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 8. 1. 2021 se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 12. 10. 2018 má soud za prokázáno, že byla sjednána mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Strany uzavřely předtím smlouvu o uživatelském účtu, na kterou smlouva o úvěru navazuje. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu až 50 000 Kč s tím, že klient je oprávněn čerpat peněžní prostředky do tohoto limitu opakovaně a výše prvního čerpání činí nejvýše 5 000 Kč. Podle článku 4.1. je klient povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce; nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Podle článku 5.1. je klient za každé čerpání úvěru povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, který se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Podle článku 6.1. za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení je klient povinen zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly úvěrujícím poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 této smlouvy, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do splacení dluhu klient povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně a úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. V čl. 6 si pro případ prodlení se splacením dluhu či jeho části, smluvní strany sjednaly povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení a v případě dalšího nového prodlení vzniká nárok na smluvní pokutu po dobu dalších prvních třech kalendářních měsíců prodlení klienta. Podle článku 6.5. v případě, že bude klient v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší 2 měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným a k splatnosti dluhu již není třeba žádného dalšího úkonu úvěrujícího a tento je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky. Smlouva je podepsána žalovanou a zástupcem žalobkyně. Při sjednání úvěrové smlouvy žalovaný předložil svůj občanský průkaz, jehož kopií žalobkyně disponuje. 4. Z výpisů z účtu žalobkyně má soud za prokázáno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený pod jménem žalovaného, který je také uveden jako jeho bankovní účet v úvěrové smlouvě, zaslala ve dnech 10. 10. 2018 finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, dne 12. 10. 2018 ve výši 3 000 Kč, dne 28. 11. 2018 ve výši 2 000 Kč, dne 29. 11. 2018 ve výši 300 Kč, dne 14. 12. 2018 ve výši 2 100 Kč, dne 15. 1. 2019 ve výši 7. 500 Kč, dne 13. 2. 2019 ve výši 3 600 Kč, dne 13. 3. 2019 ve výši 2 000 Kč, dne 18. 3. 2019 ve výši 350 Kč, dne 16. 4. 2019 ve výši 2 150 Kč, dne 23. 4. 2019 ve výši 5 000 Kč, dne 15. 5. 2019 ve výši 6 200 Kč, dne 17. 6. 2019 ve výši 3 000 Kč, dne 24. 6. 2019 ve výši 1 300 Kč a dne 15. 7. 2019 ve výši 7 000 Kč, celkem tak bylo poskytnuto žalovanému 50 500 Kč. Z výpisů k revolvingovému úvěru sjednaného ve prospěch žalovaného vystavovaných v měsících listopad 2018 až leden 2020 má soud za prokázáno, že tyto výpisy obsahují přehled čerpání úvěru žalovaným (což koresponduje s výpisem z účtu žalobkyně), jeho splácení, vyčíslené poplatky za čerpání úvěrů v jednotlivých měsících, které činí s přihlédnutím k čerpaným částkám celkem 10 100 Kč (1 600 Kč, 460 Kč, 420 Kč, 1 500 Kč, 720 Kč, 470 Kč, 1 430Kč, 1 240 Kč, 860 Kč, 1 400 Kč a 1360 Kč) a dále vyčíslenou smluvní pokutu 4x 121 Kč (za měsíce duben 2019 a září až listopad 2019). Ke dni 10. 1. 2020 činil dle výpisu z revolvingového úvěru nesplacený zůstatek 76 821 Kč, a to včetně poplatků a úroků, které přirůstaly k jistině s tím, že v jednotlivých měsících byl vyčíslen úrok v celkové výši 57 980 Kč. Dále má soud za prokázáno z výpisu z revolvingových účtů, že žalovaný v období od října 2018 do srpna 2019 uhradil platby ve výši 1 920 Kč, 2 100 Kč, 2 500 Kč, dvakrát 4 080 Kč, 5 300 Kč, 6 201 Kč, 7 224 Kč, 7 771 Kč a 1 067 Kč, celkem bylo zaplaceno 42 243 Kč. 5. Žalobkyně předložila soudu výplatní lístek žalovaného za 8/ 2018, z něhož má soud za prokázáno, že tento byl vystaven [právnická osoba], a že žalovaný, který je tohoto zaměstnavatele zaměstnán jako operátor skladu od 1. 4. 2018 do 30. 9. 2018, za tento měsíc obdržel čistou mzdu po srážkách v částce 14 098 Kč. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2020 má soud za prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě nesplaceného revolvingového úvěru [číslo] to v částce 76 821 Kč na jistině a dále úroků z prodlení a dalších nákladů na vymáhání, s termínem splnění do 15. 3. 2020. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 6. 2 2020, jak má soud za prokázáno z knihy odeslané pošty. 7. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr, který žalovaný prokazatelně vyčerpal v částce 50 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši sjednané ve smlouvě. Na úvěr uhradil dle tvrzení žalobkyně 42 243 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V řízení však nebylo žádným způsobem tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobkyně tuto svou povinnost jakýmkoli způsobem splnila. Žalobkyně soudu předložila toliko jeden výplatní lístek žalovaného, avšak z něj nelze učinit závěr, že by svou povinnost splnila. Soud proto v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru sjednaná mezi účastníky je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s.