115 C 342/2021-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 370 Kč s úrokem ve výši 4 055,87 Kč, dále s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 756,22 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 438,94 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 756,22 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] uzavřela dne 15. 11. 2016 s žalovanou smlouvu o půjčce a předala jí částku 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 260 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Dosud žalovaná uhradila částku 4 290 Kč a dluží na jistině částku 243,78 Kč a na poplatcích částku 2 613,78 Kč. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr na základě informací sdělených žalovanou a zapsaných v kartě zákazníka a dále rovněž lustrací žalované v dostupných registrech dlužníků. Žalobkyně připojila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovaná si žalobu spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání osobně převzala dne 22. 9. 2021. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 15. 11. 2016 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované částku 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit navýšenou o 6 660 Kč, tj. o poplatek za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, úrok ve výši 1 260 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí hotovosti 9 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly úrok za poskytnutou částku ve výši 23,72 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. 6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná dne 15. 11. 2016 poskytla společnosti [právnická osoba] tyto informace o své finanční situaci: bydlí společně se svými třemi dětmi v pronajatém bytě, je na rodičovské dovolené a její měsíční příjem je ve výši 21 520 Kč a sestává z čisté mzdy ve výši 3 800 Kč (žalovaná neuvedla v kartě zákazníka, že je zaměstnána), státních sociálních dávek ve výši 16 000 Kč a přídavků na děti ve výši 1 720 Kč. Mezi pravidelné měsíční výdaje žalované patří částka 10 000 Kč, kterou žalovaná vynaloží na náklady na bydlení a částka 5 000 Kč představující běžné náklady domácnosti žalované. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na žalobkyni, tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Oznámení bylo zasláno žalované poštou dne 13. 12. 2019. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 22. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení, tato výzva byla žalované zaslána poštou dne 23. 2. 2021. 10. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] předala dne 15. 11. 2016 žalované částku 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v celkové výši 6 660 Kč. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas. Schopnost žalované splácet úvěr společnost [právnická osoba] ověřila z tvrzení žalované, žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy na podporu tvrzení o úvěruschopnosti žalované, tj. neprokázala finanční situaci žalované v době uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pohledávka ze smlouvy [číslo] byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 11. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti [právnická osoba] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Dále se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnosti dané jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a článkem 8 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť žalovaná byla při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele a z toho důvodu jí slouží zákonem daná ochrana. Dle názoru soudu k odbornému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nepostačí informace sdělené spotřebitelem během sjednávání úvěru, nezbytné je veškeré příjmy a výdaje spotřebitele ověřit doložením příslušných dokumentů (pracovní smlouva, výplatní lístek, potvrzení o výši nájemného apod.). Žalobkyně netvrdila a ani nedoložila v rámci tohoto řízení, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované výše popsaným způsobem a následkem porušení této zákonem stanovené povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 580 o. z., tj. její neplatnost od samého počátku, přičemž soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu z moci úřední. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 9 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně zaplatila částku 4 710 Kč, jednalo se o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., a proto soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 710 Kč (§ 2993 o. z.). Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., přičemž soud je vázán žalobním návrhem, jak stanoví § 153 odst. 2 o. s. ř. a nemůže žalobkyni přiznat nárok na více, než čeho se domáhá v rámci tohoto řízení (tj. úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně). Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 31. 12. 2019, neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl doručen žalované dne 16. 12. 2019 (§ 573 o. z.). V této výzvě byla stanovená 10 denní lhůta k plnění dluhu, dnem 30. 12. 2019 (pondělí) se žalovaná ocitla v prodlení a od toho dne žalobkyni náleží úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy žalobkyni nevzniklo právo na úhradu smluvního úroku, poplatků a částečně ani na žalobou požadovaný úrok z prodlení. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované (v rozsahu 75 % předmětu řízení, tj. žalované částky včetně jejího příslušenství) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.