117 C 10/2021-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 10 324,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 14. 12. 2017 s žalovanou, na jejímž základě byla žalované, po předešlém prověření její schopnosti poskytnutý úvěr splácet, předána zápůjčka ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření zápůjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy), odměny za zpracování a doručení ve výši 2 194 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 204 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 25. 10. 2018. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaná však svůj dluh nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 14. 12. 2017, přičemž uhradila pouze částku 1 000 Kč celkem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Ke dni postoupení činil dluh 10 324,40 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 6 001 Kč a dlužný poplatek ve výši 4 323,40 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 6 001 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 26. 10. 2018 do 20. 1. 2020, ve výši 2 185,03 Kč a dále ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 6 001 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 26. 10. 2018 do 20. 1. 2020, ve výši 1 019,84 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 3. 3. 2021, se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 14. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalované částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 5 330 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 932 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku ve výši 12 330 Kč ve 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že výše uvedenou částku půjčky převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce-zelená v hotovosti ze dne 14. 12. 2017 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 původní věřitel [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020. Oznámení bylo žalované odesláno dne 14. 2. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020). Výzvou k plnění ze dne 23. 4. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ve výši 14 115,99 Kč nejpozději do 30. 4. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 a podacího lístku ze dne 24. 4. 2020). 4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 14. 12. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč a ta se jí zavázala spolu s poplatkem ve výši 5 330 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 932 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč, vrátit ve sjednaných 45 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnila, a to částkou ve výši 1 000 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 6 000 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 00