117 C 21/2021-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 35 228,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 7. 8. 2017 s žalovanou, na jejímž základě byla žalované předána zápůjčka ve výši 22 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou i poplatek ve výši 19 017 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy), odměny za zpracování a doručení ve výši 5 824 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 9 258 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 10. 2018. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaná však svůj dluh nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 11. 8. 2017, celkem bylo žalovanou uhrazeno 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Ke dni postoupení činil dluh 35 228,60 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 20 000 Kč a poplatek ve výši 15 228,60 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 20 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 2. 10. 2018 do 24. 6. 2019, ve výši 4 285,56 Kč a dále ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 20 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 19. 8. 2017 do 24. 6. 2019, ve výši 3 018,75 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 9. 3. 2021, se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 7. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalované částku [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 19 017 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 3 935 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 824 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 258 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách ve výši 684 Kč, přičemž poslední splátka činí 661 Kč. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že výše uvedenou částku půjčky převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce-zelená v hotovosti ze dne 7. 8. 2017 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 2 000 Kč dne 11. 8. 2017 (prokázáno tabulkou umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 původní věřitel [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 24. 6. 2019. Oznámení bylo žalované odesláno dne 17. 7. 2019 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2019). Výzvou k plnění ze dne 12. 3. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ve výši [částka] nejpozději do 19. 3. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 13. 3. 2020). 4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 7. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalované zápůjčku ve výši 22 000 Kč a ta se jí zavázala spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 3 935 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 824 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 258 Kč, vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 22 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnila, a to částkou ve výši 2 000 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 20 000 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 22