117 C 321/2021-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 26. 2. 2019 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému, po předešlém prověření jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, předány peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 60 týdenních splátkách po 690 Kč počínaje dnem 5. 3. 2019, poslední splátka měla být uhrazena dne 21. 4. 2020. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18. 3. 2019, přičemž uhradil pouze částku 6 000 Kč celkem, která byla původním věřitelem započtena částečně na úrok ve výši 4 600 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 20,03 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 379,97 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Ke dni postoupení činil dluh 36 650 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 23 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 4 579,97 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 820,03 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 19,03 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 23 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 22. 4. 2020 do 15. 1. 2021, ve výši 3 270,52 Kč a dále ve výši 19,03 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 23 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 22. 4. 2020 do 15. 1. 2021, ve výši 1 718,61 Kč a dále ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 19. 11. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 26. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 23 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že část půjčky v částce 11 960 Kč převzal v hotovosti, zbývající část půjčky ve výši 11 040 Kč měla být použita na splacení (refinancování) zůstatku z dříve uzavřené smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 41 400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 690 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Úroková sazba v případě smlouvy na 60 týdnů činila 32,15 % ročně. Před uzavřením smlouvy dne 26. 2. 2019 byla vyplněna a žalovaným podepsána karta zákazníka, ve které je uvedeno, že příjem žalovaného z pracovního poměru činí 14 700 Kč, další vedlejší příjmy (příjem z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády) činí 6 000 Kč, náklady na bydlení (nájem, inkaso, energie) činí 2 500 Kč měsíčně, ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 5 000 Kč měsíčně a splátka úvěru/ zápůjček (vč. hypoték) u ČS spořitelny činí 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu spolu s jiným rodinným příslušníkem, nemá žádné nezaopatřené dítě. K ověření těchto údajů měly být žalovaným předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 26. 2. 2019 a kartou zákazníka/ žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 26 2. 2019). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 19. 12. 2021, kterým byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 36 650 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 22. 2. 2021 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2021). K úhradě dlužné částky ve výši 42 577,68 Kč s příslušenstvím byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do 28. 5. 2021 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 5. 2021 (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021). 4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 26. 2. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 23 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Zápůjčka byla žalovanému v částce 11 960 Kč poskytnuta v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem předmětné smlouvy a v částce 11 040 Kč měla být použita na úhradu dřívějšího závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo]. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal před uzavřením jednotlivých smluv úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný ke dni 26. 2. 2019 uvedl svůj příjem z pracovního poměru ve výši 14 700 Kč a další blíže nespecifikované příjmy ve výši 6 000 Kč, přičemž měl mít výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč a další potřebné výdaje v celkové výši 5 000 Kč měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány, dále měl splácet