117 C 326/2021-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 807,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 21. 10. 2016 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i poplatek ve výši 8 807 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 724 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce), odměny za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a částky za administrativní činnost (komfortní splácení) ve výši 5 833 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 15. 12. 2017. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 29. 11. 2016. Ke dni 23. 4. 2017 činila dlužná jistina úvěru částku 8 351,06 Kč a dlužný poplatek částku 4 456,22 Kč, když žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 2 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení činil dluh 12 807,28 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 8 351,06 Kč a poplatek ve výši 4 456,22 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 8 351,06 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 15. 12. 2017 do 14. 6. 2018, ve výši 1 182,14 Kč a dále ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 8 351,06 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 7. 12. 2016 do 14. 6. 2018 ve výši 1 036,40 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 7. 12. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 21. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 8 807 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 724 Kč, částky za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 18 807 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 314 Kč, přičemž poslední splátka činí 281 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % ročně. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce-zelená v hotovosti ze dne 21. 10. 2016 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku v celkové výši 2 500 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 13 795,59 Kč s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 14. 6. 2018 se lhůtou k plnění novému věřiteli do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 7. 2018 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 včetně podacího lístku ze dne 13. 7. 2018). Dne 12. 3. 2020 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění, kterou vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z nesplacené půjčky ve výši 20 352,86 Kč nejpozději do 19. 3. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020). 4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 10. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem v celkové výši 8 807 Kč vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. U jednání dne 7. 12. 2021 byla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Zástupce žalobkyně svá tvrzení nedoplnil, provedení dalších důkazů nenavrhl. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částku ve výši 2 500 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 7 500 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč – úhrada ve výši 2 500 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 7 500 Kč, a to ode dne 29. 7. 2018, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 18. 7. 2018 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 28. 7. 2018. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 5.