117 C 351/2021-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 645,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 29. 8. 2018 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána zápůjčka ve výši 23 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i poplatek ve výši 18 624 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 637 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce), odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 920 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 067 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku v 18 měsíčních splátkách po 2 313 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 29. 2. 2020. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, když neuhradil ničeho. Ke dni 15. 1. 2019 činila dlužná jistina úvěru částku 23 000 Kč a dlužný poplatek částku 18 624 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2020 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení činil dluh 39 645,28 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 23 000 Kč a poplatek ve výši 16 645,28 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 23 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 1. 3. 2020 do 18. 12. 2020, ve výši 5 428,64 Kč a dále ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 23 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 15. 2. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 4 192,23 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 13. 12. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 29. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 18 624 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 5 637 Kč, částky za zpracování, doručení administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 920 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 067 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 41 624 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 313 Kč, přičemž poslední splátka činí 2 303 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději ke konci měsíčního splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce-zelená v hotovosti ze dne 29. 8. 2018 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Před uzavřením smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, dle které byl žalovaný v době uzavření smlouvy vdovcem a pobíral starobní důchod ve výši 16 739 Kč měsíčně, žil v nájmu, odhadované výdaje žalovaného činily 10 800 Kč, nesplácel další závazky. K ověření svých majetkových poměrů měl žalovaný předložit výpis z účtu za červenec a srpen 2018 a výměr důchodu ze dne 22. 12. 2017 (prokázáno zákaznickou kartou/ žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 8. 2018). Žalovaný na svůj dluh však neuhradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 53 645,28 Kč s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021 se lhůtou k plnění novému věřiteli do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 25. 1. 2021 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021). Dne 28. 6. 2021 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění, kterou vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z nesplacené půjčky ve výši 54 019,50 Kč nejpozději do 13. 7. 2021 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 a podacím lístkem ze dne 28. 6. 2021). 4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 29. 8. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 23 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem v celkové výši 18 624 Kč vrátit ve sjednaných 18 měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná konkrétní tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. K prokázání svých tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu ze dne 22. 3. 2019, která však tato tvrzení neprokazuje. Z této listiny pouze vyplývá, že žalovaný před uzavřením smlouvy o zápůjčce uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 16 739 Kč měsíčně, žil v nájmu a nesplácel další závazky. Příjmy žalovaného měly být ověřeny z výměru důchodu a výpisu z účtu za měsíc červenec a srpen 2018, tyto dokumenty však soudu doloženy nebyly. Rovněž nebyly specifikovány ani doloženy náklady a výdaje žalovaného, které jsou uvedeny pouze obecně a navíc v odhadované výši 10 800 Kč. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k