117 C 352/2020-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 779 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 429,32 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 8 500 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 2 321,21 Kč a dále ve výši 29 % ročně z částky 8 500 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 22. 12. 2017 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou i poplatek ve výši 8 917 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 920 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 208 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 15. 2. 2019. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 22. 12. 2017. Ke dni 28. 5. 2018 činila dlužná jistina úvěru částku 8 500 Kč a dlužný poplatek částku 7 279 Kč, když žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku v celkové výši 1 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 2. 2020. Ke dni postoupení činil dluh 15 779 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 8 500 Kč a poplatek ve výši 7 279 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 8 500 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 16. 2. 2019 do 20. 1. 2020, ve výši 2 321,21 Kč a dále ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 8 500 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 30. 12. 2017 do 20. 1. 2020 ve výši 1 429,32 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 13. 1. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 22. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 8 917 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 789 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 920 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 208 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (dále jen“ Smluvní podmínky“) (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 22. 12. 2017 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 původní věřitel [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020 se lhůtou k plnění novému věřiteli do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 2. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020). Dne 24. 4. 2020 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění, kterou vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z nesplacené půjčky ve výši 20 351,84 Kč nejpozději do 30. 4. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 a podací lístek ze dne 24. 4. 2020). 4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 12. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 789 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 920 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 208 Kč, vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to dle tvrzení žalobkyně částkou v celkové výši 1 500 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného oboh