117 C 362/2021-78 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím a částky 11 700 Kč s odůvodněním, že dne 15. 9. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a.s. úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit původnímu věřiteli s kapitalizovaným úrokem za předpokládané období trvání úvěru ve výši 2 300 Kč a dalším příslušenstvím do 30 dnů. Dne 24. 9. 2018 byl ke smlouvě o úvěru [číslo] uzavřen dodatek téhož čísla, kterým byla navýšena jistina úvěru, a to na celkovou částku ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku v celkové výši 36 180 Kč (jistina ve výši 30 000 Kč + kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru ve výši 6 180 Kč) vrátit původnímu věřiteli s příslušenstvím v jediné splátce splatné ke dni 24. 10. 2018. Dodatek smlouvy byl uzavřen na žádost žalovaného prostřednictvím komunikace na dálku prostřednictvím registračního formuláře na internetových stránkách [webová adresa], po prověření solventnosti žalovaného byla žádost původním věřitelem schválena a požadovaná částka byla poukázána na bankovní účet sdělený žalovaným. Žalovaný neuhradil sjednanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla rovněž povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle Sazebníku Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019, s účinností ke dni 12. 12. 2019, byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2020. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 48 280 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 30 000 Kč za období od 25. 10. 2018 do 19. 11. 2019, tj. ve výši 12 000 Kč (po revizním přepočtu žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze ve výši 11 700 Kč), nesplaceného úroku ve výši 6 180 Kč a paušální náhrady za upomínání ve výši 100 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 7. 9. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 13. 12. 2021 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 9. 2018 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 9. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] označena jako věřitel se touto listinou zavazuje poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou 279,83 % ročně a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku spolu s úrokem kapitalizovaným ve výši 2 300 Kč vrátit věřiteli jednorázově do 30 dnů. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením jakékoli splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni takového prodlení. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že je uzavřena okamžikem potvrzení přijetí částky žalovaným, přičemž žalovaný podpisem smlouvy stvrzuje přijetí hotovosti ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že její součástí jsou obchodní podmínky a sazebník. Smlouva je podepsána pouze žalovaným. Dne 24. 9. 2019 byla vyhotovena smlouva o úvěru shodného čísla, která mění a doplňuje podmínky Smlouvy o úvěru [číslo], kterou mělo zřejmě dojít k navýšení jistiny úvěru na částku 30 000 Kč, úroková sazba byla stanovena na 250,63 % ročně a splatnost byla stanovena do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, toto vyhotovení smlouvy však není podepsáno žádnou ze smluvních stran. [příjmení] ve výši 20 000 Kč byla původním věřitelem žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na jeho účet č. [bankovní účet] (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 24. 9. 2018 a částečným výpisem z účtu původního věřitele za měsíc září 2018). Dne 9. 12. 2019 společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem dne 7. 1. 2020 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 a podacím archem ze dne 8. 1. 2020). Výzvou ze dne 7. 9. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 48 280 Kč s příslušenstvím, výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 9. 2020 (prokázáno Výzvou před podáním žaloby ze dne 7. 9. 2020 a podacím archem ze dne 8. 9. 2020). Dále žalobkyně doložila soudu dvě upomínky vypracované původním věřitelem, jejich odeslání žalovanému však doloženo nebylo. Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 4. Žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a následujících občanského zákoníku, a to v ústní formě, když předložená vyhotovení smlouvy nejsou podepsána smluvními stranami smlouvy. Dne 15. 9. 2018 převzal žalovaný na základě této ústní smlouvy zápůjčku ve výši 10 000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Dne 24. 9. 2018 byla původním věřitelem zaslána na účet žalovaného částka 20 000 Kč. Soud však současně aplikoval ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku v celkové výši 30 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci něčeho na svůj dluh zaplatil, byl tedy zavázán uhradit žalobkyni, na kterou byla pohledávka původního věřitele postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, částku 30 000 Kč. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 30 000 Kč, a to ode dne 24. 1. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván až v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, odeslaným dne 8. 1. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského záko