117 C 378/2020-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 14. 7. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 8 450 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč s odůvodněním, že dne 18. 9. 2018 byla mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] žalovanému byl poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 5 000. Žalovaný se zavázal uhradit celkové náklady úvěru ve výši 4 300 Kč skládající se z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 1 100 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 1 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 9 100 Kč po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, který byl splatný při podpisu smlouvy, se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit ve 14 pravidelných splátkách po 650 Kč, kdy první splátka byla splatná 18. den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaný před podáním žaloby uhradil poplatek za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč a první splátku ve výši 650 Kč, která byla započtena na úhradu poplatku za správu úvěru ve výši 175 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 250 Kč a ve zbývající částce 225 Kč na úrok.. Ke dni 19. 11. 2018 se dostal do prodlení se splacením svého závazku, když neuhradil 2. splátku splatnou dne 18. 11. 2018. Splatnost celého dluhu nastala dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 18. 11. 2019. Současně žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč dle článku V. odst. 4 smlouvy, tj. ve výši 0,1% denně z dlužné částky za dobu od 19. 11. 2018 do 1. 7. 2020. Na předžalobní upomínku odeslanou mu dne 15. 4. 2020 žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 19. 1. 2021 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky řízení byla dne 18. 9. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se zavázal žalovaný splatit měsíčními splátkami po 650 Kč v celkovém počtu 14 splátek splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 4 300 Kč, představující úrok ve výši 28 %, tj. 1 400 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč splatný při podpisu smlouvy, poplatek za správu úvěru ve výši 1 100 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 600 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činí 9 300 Kč Smlouva je datována a podepsána žalovaným a zástupcem žalobkyně. Úvěr převzal žalovaný v hotovosti v den podpisu smlouvy, což podpisem smlouvy stvrdil. Současně se žalovaný zavázal dle článku V. předmětné smlouvy uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (prokázáno Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 18. 9. 2018 a předpisu splátek k dané smlouvě). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, za dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku v celkové výši 850 Kč, přičemž dne 19. 11. 2018 se dostal do prodlení se splacením svého závazku, když neuhradil druhou splátku splatnou dne 18. 11. 2018 ve sjednané výši (prokázáno zprávou klienta ke dni 18. 9. 2018). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou odeslanou mu dne 15. 4. 2020 doporučeně na adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno Předžalobní upomínkou – Výzvou k úhradě ze dne 14. 4. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 15. 4. 2020). Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. 4. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 18. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a následujících občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně předala žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s úrokem ve výši 28 %, tj. 1 400 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč splatným při podpisu smlouvy, poplatkem za správu úvěru ve výši 1 100 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 600 Kč, a to ve sjednaných 14 měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 18. 11. 2019. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 31. 12. 2017, podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnila. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 5 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to v celkové částce 850 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 4 150 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč – úhrada ve výši 850 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 4 150 Kč, a to ode dne 22. 4. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až výzvou zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2020. Výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 4. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje výzvu za doručenou dne 20. 4. 2020. Pohledávka žalobkyně se tedy stala splatnou následujícím dnem po doručení výzvy k úhradě, tj. dne 21. 4. 2020. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, v souvislosti s tímto řízením dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.