117 C 395/2020-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 9 173,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 12. 1. 2017 s žalovanou, na jejímž základě byla žalované předána zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou i poplatek ve výši 4 612 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy), odměny za zpracování a doručení ve výši 950 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 863 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 23. 11. 2017. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaná však svůj dluh nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 24. 1. 2017, celkem bylo žalovanou uhrazeno 250 Kč. Ke dni 4. 6. 2017 činila dlužná jistina úvěru 5 750 Kč a poplatek 3 423,36 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Ke dni postoupení činil dluh 9 173,36 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 5 750 Kč a poplatek ve výši 3 423,36 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 5 750 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 23. 11. 2017 do 14. 6. 2018, ve výši 944,92 Kč a dále ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 5 750 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 1. 2. 2017 do 14. 6. 2018, ve výši 641,60 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 9. 2. 2021, se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 12. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 4 612 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 799 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 981 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku ve výši 10 612 Kč ve 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč, přičemž poslední splátka činí 228 Kč. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že výše uvedenou částku půjčky převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce-zelená v hotovosti [číslo] ze dne 12. 1. 2017 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 250 Kč dne 17. 1. 2017 (prokázáno tabulkou umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 původní věřitel [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ve výši 15 000,22 Kč s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 14. 6. 2018. Oznámení bylo žalované odesláno dne 13. 7. 2018 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 včetně podacího lístku ze dne 13. 7. 2018). Výzvou k plnění ze dne 12. 3. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ve výši 14 529,45 Kč nejpozději do 19. 3. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 13. 3. 2020). 4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 12. 1. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a ta se jí zavázala spolu s poplatkem ve výši 4 612 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 799 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 981 Kč, vrátit ve sjednaných 45 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 6 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnila, a to částkou ve výši 250 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohle