117 C 430/2020-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 9. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím a částky 3 144 Kč s odůvodněním, že dne 21. 9. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy stejného čísla ze dne 21. 9. 2018, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] úvěr ve výši 8 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit původnímu věřiteli s příslušenstvím do 21. 10. 2018. Žalovaný nehradil sjednanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla rovněž povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle Sazebníku Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019, s účinností ke dni 12. 12. 2019, byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2020. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 11 252 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 152 Kč a paušální náhrady za upomínání ve výši 100 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 7. 9. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 25. 2. 2021 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Pp provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 21. 9. 2018 byla vypracována smlouva o úvěru, ve které se [právnická osoba] označená jako věřitel zavazuje poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr ve výši 8 000 Kč s úrokovou sazbou 0 % ročně a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku vrátit věřiteli jednorázově do 21. 10. 2018. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením jakékoli splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni takového prodlení. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že je uzavřena okamžikem potvrzení přijetí částky žalovaným, přičemž žalovaný podpisem smlouvy stvrzuje přijetí hotovosti ve výši 8 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že její součástí jsou obchodní podmínky a sazebník. Smlouva je podepsána pouze žalovaným (prokázáno vyhotovením smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 9. 2018 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 9. 2018). Dne 1. 12. 2019 [právnická osoba] a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze 1 této smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem dne 7. 1. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2019 včetně příloh, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 a podacím archem ze dne 8. 1. 2020). Výzvou ze dne 7. 9. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 11 252 Kč s příslušenstvím, výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 9. 2020 (prokázáno Výzvou před podáním žaloby ze dne 7. 9. 2020 a podacím archem ze dne 9. 9. 2020). Dále žalobkyně doložila soudu tři upomínky vypracované původním věřitelem, jejich odeslání žalované však doloženo nebylo. Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 4. Žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a následujících občanského zákoníku, a to v ústní formě, když předložená vyhotovení smlouvy nejsou podepsána smluvními stranami smlouvy. Dne 21. 9. 2018 převzal žalovaný na základě této ústní smlouvy zápůjčku ve výši 8 000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku v celkové výši 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci něčeho na svůj dluh zaplatil, byl tedy zavázán uhradit žalobkyni, na kterou byla pohledávka původního věřitele postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, částku 8 000 Kč. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 8 000 Kč, a to ode dne 24. 1. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván až v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, odeslaným dne 8. 1. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 13. 1. 2020 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 23. 1. 2020. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 36 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 32 % uplatněného nároku (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 2 071 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dvou úkonů právní služby (příprava a převzetí věci a sepis žaloby) dle §11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a jednoho úkonu právní služby dle §11 odst. 2 AT (sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění) dle §14b odst. 1 AT po 150 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 221 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 36 % představuje 746 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.