106 C 185/2022-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jenž byla soudu doručena dne 28. 2. 2022, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 30 517 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 3. 12. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 48 750 Kč (skládající se z půjčené částky 25 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 23 750 Kč), podle které měl splácet týdně 625 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka do 7. dne od předchozí splátky. Byla zaplacena částka ve výši 18 233 Kč, která se započetla na půjčenou jistinu a na souhrnný poplatek. Žalovaná částka ve výši 30 517 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny, z nesplacené části souhrnného poplatku. Podle platební historie žalovaný splácel nepravidelně a ocitl se v prodlení. Splatnost pohledávky nastala již ke dni 1. 7. 2019. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet, vycházela z informací od žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, a dále z databází, a to kontrol platební historie žalovaného, zaměstnání žalovaného bylo ověřeno telefonicky, náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrola rodného čísla a kontrola v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky 30 517 Kč a příslušenstvím od 2. 6. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 10. 8. 2020, se nedostavil žádný z účastníků, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud jednal a rozhodl o věci samé, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). V daném případě soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalovaným dne 3. 12. 2018, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy předmětem smlouvy je závazek společnosti poskytnout žalovanému peněžní prostředky za sjednaných podmínek. Výše spotřebitelského úvěru byla stanovena na částku 25 000 Kč a byl poskytnut jako hotovostní bezúčelový úvěr. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 8 250 Kč, poplatek za zpracování 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 48 750 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 78 týdenních splátkách po 625 Kč, kdy úhrada první splátky je splatná do 10. 12. 2018 Smlouvu účastníci datovali a podepsali. Z evidenční karty klienta ze dne 3. 12. 2018 vzal soud za prokázáno, že v evidenční kartě jsou uvedeny jméno a příjmení žalovaného, číslo jeho občanského průkazu, rodné číslo, bydliště, adresa výběru [ulice a číslo], [obec], dále je uvedeno, že je svobodný, uvedl údaje o zaměstnání, kdy pracuje u [právnická osoba] [anonymizováno], [obec], jako příjem uvedl mzdu ve výši 17 500 Kč a výdaje - na bydlení 4 420 Kč, životní minimum 4 410 Kč, jiné výdaje 1 200 Kč, bankovní závazky ve výši 3 000 Kč a nebankovní závazky ve výši 1 300 Kč. Údaje uvedené v kartě žalovaný stvrdil podpisem. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 12. 2018 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který byl čerpán v hotovosti, celkem má žalovaný uhradit 48 750 Kč Náklady související jsou poplatek za zpracování 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Ze souboru upomínek vzal soud za prokázáno, že žalovanému byla odesílána dne 29. 11. 2021 doporučená zásilka. Z informací ke smlouvě [číslo] vzal soud za prokázáno, že výše týdenních splátek byla stanovena na 625 Kč a uhrazeno bylo 18 233 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 11. 2021 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě nedoplatku ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 30 517 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: Dne 3. 12. 2018 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla v hotovosti částku 25 000 Kč a žalovaný se současně zavázal uhradit i souhrnné poplatky, a to úrok v celkové výši 8 250 Kč, poplatek za zpracování úvěru 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, celkem se žalovaný zavázal uhradit 48 750 Kč v 78 týdenních splátkách po 625 Kč. Žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru podepsal, zároveň sdělil informace do zákaznické karty ze dne 3. 12. 2018, které stvrdil svým podpisem, kdy dle zákaznické karty je zaměstnaný s příjmem 17 500 Kč, má výdaje na bydlení 4 420 Kč, náklady na životní minimum 4 410 Kč, ostatní životní výdaje 1 200 Kč, bankovní závazky 3 000 Kč a nebankovní závazky 1 300 Kč, dále uvedl, že je svobodný. Na úvěr žalovaný uhradil celkem 18 233 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 29. 11. 2021 odesílanou dne 29. 11. 2021 pak právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě neuhrazené pohledávky z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 12. 2018 ve výši neuhrazené částky 30 517 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.). Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle ust. § 87 odst. 1 věta třetí zák. o spotřebitelském úvěru spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli. V daném případě žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, bylo vycházeno z informací od žalovaného, z jeho osobních a majetkových poměrů, které byly ověřovány. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému byla soudu doložena toliko zákaznická karta, dle které žalovaný zde uvedl příjem ve výši 17 500 Kč, dále zde uváděl obecné výdaje, a to náklady na bydlení 4 420 Kč, náklady na životní minimum 4 410 Kč, ostatní životní výdaje 1 200 Kč, výdaje na bankovní závazky 3 000 Kč a na nebankovní závazky 1 300 Kč. Soudu ovšem nebyly doloženy žádné doklady, kterými by tyto skutečnosti byly prokázány. Touto zákaznickou kartou tedy žalobkyně neprokazuje řádné zkoumání úvěruschopnosti ohledně žalovaného, když tvrzené údaje nebyly žádným způsobem prokázány, a to ani ve vztahu k výši mzdy, ani ve vztahu k životním nákladům žalovaného. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování k tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost soudu se váže pouze na jednání. Další důkazy ze strany žalobkyně nebyly soudu označeny ani předloženy. Soud má za to, že tedy žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí a s odkazem na ustanovení § 86 odst. 1 a 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o úvěru ze dne 3. 12. 2018 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle ustanovení § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, když je v rozporu se zákonem. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou pak neplatná i vedlejší ujednání. V případě neplatné smlouvy o úvěru je daná povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb.), jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně pak má nárok na vrácení toho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, tedy nárok na vrácení jistiny ponížený o plnění, který již žalovaný poskytl. Z žalobních tvrzení vyplývá, že byla poskytnuta jist