106 C 273/2022-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž byl soudu doručen dne 22. 7. 2022, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 21 060 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 30. 4. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, počínaje dne 7. 5. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 6. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 6. 2020. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil 2 340 Kč. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka, a dospěl k závěru o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Ke dni 7. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaného částku 26 260 Kč a sestávala z dlužné jistiny 13 000 Kč, dlužného úroku 780,02 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 2 600 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 679,98 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč, - dlužné úhrad ve výši 8 060 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 586,90 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 1 440,56 Kč, - úroků ve výši 20,25 % ročně z dlužné jistiny 13 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši ve výši 8,25 % z dlužné jistiny 13 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jež se ve věci konalo dne 26. 10. 2022, se nedostavil žádný z účastníků, zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud jednal a rozhodl o věci vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). V daném případě soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným dne 30. 4. 2020, že uvedeného dne účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se věřitel zavázal poskytnout zákazníkovi úvěr ve výši 13 000 Kč a zákazník se zavázal zaplatit poplatek sestávající z úroku ve výši 2 600 Kč, částky za zpracování a administrativního poplatku ve výši 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celková částka, kterou se zákazník zavázal zaplatit, činí 26 400 Kč. Celkovou dlužnou částku se zákazník zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Zákazník podpisem smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši úvěru. Žalovaný smlouvu podepsal. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 7. 1. 2022 vzal soud za prokázáno, že postupitel a postupník se dohodli, že postupitel postoupí pohledávky za dlužníky uvedené v příloze [číslo] smlouvy. Z přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že postoupena byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalovanému, že postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne byla žalovanému zasílána korespondence na adresu [adresa žalovaného]. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 4. 2022 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] nejpozději ve lhůtě do 29. 4. 2022. Z podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne právní zástupce žalobkyně odesílal žalovanému korespondenci. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: dne 30. 4. 2020 uzavřeli žalovaný a právní předchůdce žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek sestávající z úroku ve výši 2 600 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 600 Kč a odměny hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku ve výši 23 400 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal. Žalovaná celkem zaplatil právní předchůdkyni na zápůjčku částku 2 340 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 7. 1. 2022 byla postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k plnění neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve lhůtě do 29. 4. 2022. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 30. 4. 2020 ve smyslu ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o úvěru [číslo]. Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle ust. § 87 odst. 1 věta třetí zák. o spotřebitelském úvěru spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] právní předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Bylo vycházeno z informací od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty, současně byly ověřovány oproti dokladům od žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzeních žalovaného uvedených v zákaznické kartě. Žalobkyně nedoložila soudu zákaznickou kartu a ani jiným způsobem neprokázala své tvrzení o tom, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla doložena toliko smlouva o úvěru, která ovšem neobsahuje žádné skutečnosti týkajících se majetkových poměrů žalovaného. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování k tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost se váže toliko na jednání. Žádné důkazy ze strany žalobkyně nebyly soudu označeny a předloženy. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně tedy nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. S odkazem na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o úvěru ze dne 30. 4. 2020 [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem ž