110 C 330/2021-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 24 600 Kč s úrokovým příslušenstvím a úhrady 33 980 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 450 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 2 400 Kč. Dále tvrdila, že předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 760 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 11 620 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (čl. 21-22 spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] (nikoli dne [datum], jak je uvedeno ve skutkových žalobních tvrzeních) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem v celkové výši 27 000 Kč, vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 450 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 2 400 Kč. 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (čl. 23-24 spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem v celkové výši 45 600 Kč, vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 760 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 11 620 Kč. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých dne [datum] a [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částky ve výši 15 000 Kč a 25 000 Kč, a žalovaný se tyto částky s poplatky a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvy zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelské, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smluv byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Ze zákaznické karty sepsané [datum] podepsané žalovaným vyplynulo, že v uvedené době byl žalovaný zaměstnán jako závozník u [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], měl uzavřenu pracovní smlouvu na dobu neurčitou, že jeho čistý měsíční příjem představoval částku 9 150 Kč, jeho ostatní příjmy 6 000 Kč (bez uvedené bližší specifikace, o jaké příjmy se jedná), a byl uveden celkový příjem 15 150 Kč. Měsíční výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 5 200 Kč, osobní výdaje ve výši 3 500 Kč, splátky úvěrů ve výši 3 000 Kč a celkové výdaje byly uvedeny částkou 11 700 Kč. Použitelný příjem byl uveden částkou 3 450 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje o zaměstnání byly zjištěny z pracovní smlouvy a příjmy ověřeny z výpisu z bankovního účtu. Žádnou z listin, které k ověření příjmů a výdajů žalovaného, předchůdkyně použila, však soudu žalobkyně nedoložila. 7. Ze zákaznické karty sepsané [datum] podepsané žalovaným vyplynulo, že v uvedené době byl žalovaný zaměstnán na částečný úvazek na dobu neurčitou jako závozník u [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], jeho čistý měsíční příjem byl uveden částkou 7 700 Kč, jeho ostatní příjmy 9 500 Kč (bez uvedené bližší specifikace, o jaké příjmy se jedná), a byl uveden celkový příjem 17 200 Kč. Měsíční výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 5 750 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč, celkové výdaje byly uvedeny částkou 11 750 Kč. Použitelný příjem byl uveden částkou 5 450 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje o zaměstnání byly zjištěny z pracovní smlouvy a příjmy ověřeny z výpisu z bankovního účtu. Žádnou z listin, které k ověření příjmů a výdajů žalovaného, předchůdkyně použila, však soudu žalobkyně nedoložila. 8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když nedoložila ani jednu z listin, na které ve skutkových žalobních tvrzení odkázala (pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a neprokázala tak, že by nevycházela při zkoumání úvěruschopnosti jen z informací sdělených jí žalovaným. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a uhradil tak, jak žalobkyně tvrdila, částku ve výši 2 400 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku), dále žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 25 000 Kč a uhradil tak, jak žalobkyně tvrdila, částku ve výši 11 620 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku). 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 2 400 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 15 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 12 600 Kč (15 000 – 2 400). Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 11 620 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 25 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 13 380 Kč (25 000 – 11 620). Splatnost uvedených částek nastala [datum] na základě vý