110 C 357/2021-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč s úrokovým příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 2 496 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru [číslo] tak, že smlouvu uzavřel žalovaný v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a.s., IČO [číslo], kde zároveň při podpisu smlouvy obdržel požadovanou výši jistiny úvěru 16 000 Kč v hotovosti, což stvrdil podpisem a zavázal se tuto částku spolu s ujednaným poplatkem v celkové výši 19 680 Kč vrátit předchůdkyni do [datum] Smlouva byla uzavřena okamžikem souhlasného projevu vůle žalovaného a stvrzením o převzetí jistiny úvěru, kdy obě tyto skutečnosti nastaly připojením vlastnoručního podpisu žalovaného k textu smlouvy. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. od [datum], z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč do [datum] (do postoupení pohledávky) v celkové výši 2 496 Kč. Žalovaný v rámci úvěrového vztahu neuhradil žádnou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (čl. 17-18 spisu) soud zjistil, že smlouvu uzavřel žalovaný s předchůdkyní dne [datum] s tím, že na základě smlouvy mu poskytla předchůdkyně spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši 16 000 Kč výplatou v hotovosti v prodejně (tzv. trafika) [právnická osoba] a.s., a žalovaný se zavázal jistinu úvěru ve výši 16 000 Kč vrátit spolu s poplatky, celkem 19 680 Kč do [datum], s tím, že převzetí jistiny úvěru stvrdil žalovaný svým vlastnoručním podpisem. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti v prodejně trafiky [právnická osoba] a.s. jistinu úvěru ve výši 16 000 Kč do [datum], přičemž převzetí uvedené částky stvrdil žalovaný svým vlastnoručním podpisem. Žalovaný ničeho neuhradil. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně ani netvrdila, že by před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 6. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 7. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku 16 000 Kč a neuhradil ničeho. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka ve výši 16 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě této částky. Splatnost uvedené částky nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum] v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. 9. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. přílohou [číslo] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to společným prohlášením s tím, že dne [datum] byla na základě rámcové smlouvy uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek ve vztahu k předmětné pohledávce za žalovaným. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle míry úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. a zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, a přiznal žalobkyni, která měla úspěch co do 69 %, 38 % z účelně vynaložených nákladů, tj. 856 Kč (po zaokrouhlení). Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 2 252 Kč Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), tři režijní paušály ke každému z úkonu po 100 Kč, tj. 300 Kč, a dále byla přiznána 21 % DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. z částky 1 200 Kč, což představuje 252 Kč.