110 C 358/2021-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 18 000 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě smluvního a zákonného úroku z prodlení s tím, že kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 2 881,13 Kč představuje úrok v zákonné sazbě 9,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od [datum] (od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky) do [datum], a dále se domáhala zákonného úroku z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení. Smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 4 292 Kč představuje úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od [datum] (od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do [datum], a dále se domáhala smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 561 Kč do [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil (viz čl. 33 spisu) v tom smyslu, že o uzavřené smlouvě ví a žádal, aby soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž uvedl, že dluh uhradí poté, co bude ve výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen. 3. Právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] z tabulky umoření (čl. 22 spisu) a ze sdělení žalovaného, který tvrzení žalobkyně nepopřel, vzal soud za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem v celkové výši 33 650 Kč, vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 561 Kč do [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 18 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Ze zákaznické karty sepsané [datum] podepsané žalovaným vyplynulo, že v uvedené době byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor výroby u [právnická osoba] [právnická osoba] Jeho čistý měsíční příjem je uveden částkou 15 950 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou uvedeny částkou 20 900 Kč (bez uvedené bližší specifikace, o jaké příjmy se jedná), a byl uveden celkový příjem 36 850 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny jako odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje o zaměstnání byly zjištěny z pracovní smlouvy a příjmy ověřeny z výpisu z bankovního účtu. Žádnou z listin, které k ověření příjmů a výdajů žalovaného, předchůdkyně použila, však soudu žalobkyně nedoložila. 7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když nedoložila ani jednu z listin, na které ve skutkových žalobních tvrzení odkázala (pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a neprokázala tak, že by nevycházela při zkoumání úvěruschopnosti jen z informací sdělených jí žalovaným, a navíc výdaje žalovaného sama označila v zákaznické kartě jako výdaje odhadované, které nemají žádnou vypovídací hodnotu o individuálních výdajích žalovaného. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 18 000 Kč a neuhradil ničeho. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 18 000 Kč, soud jej k úhradě této částky zavázal. Splatnost uvedené částky nastala [datum] na základě doručení žaloby žalovanému (viz doručenka připojena k čl. 29 spis). Pokud jde o výzvu žalobkyně obsaženou v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum] v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou, pak soud konstatuje, že k odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum], nikoli však na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce], nýbrž na adresu [adresa]. Výzva se tak nedostala do sféry žalovaného a jak sám právní zástupce žalobkyně ve vyjádření z [datum] (viz čl. 30-31 spisu) uvedl, administrativní chybou bylo uvedeno nesprávné město u bydliště žalovaného. Žalovanému tak vznikla v souladu s § 1970 o. z. až ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení. 11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 55 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 10 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 245 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 2 452 Kč. Tato čá