111 C 174/2022-33 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 5. 5. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení částky 6 200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 300 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 000 Kč. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalobkyní dne 7. 6. 2020, na základě které žalobkyně ve stejný den převodem na účet žalovanému vyplatila částku 4 000 Kč, žalovaný byl povinen částku se smluvním poplatkem ve výši 1 300 Kč zaplatit žalobkyni dne 13. 11. 2020, žalovaný nic nezaplatil, žalobkyni tak vznikl nárok i na smluvní poplatek z prodlení vyčíslený jako smluvní pokuta, žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, náhradní doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 11. 7. 2022 dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce, obchodních podmínek, výpisu z účtu, upomínky a z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky měla být dne 7. 6. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 4 000 Kč a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 1 300 Kč vrátit žalobkyni do 30 dnů od poskytnutí zápůjčky. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala ničí podpis, tj. jméno a příjmení na konci textu, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s podepisující osobou. Na konci textu smlouvy je vytištěno jméno a příjmení žalovaného a k němu připojen PIN kód [číslo]. Podle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od 21. 11. 2018 pojem„ identifikátor“ znamená unikátní kód, který věřitel odešlo klientovi prostřednictvím sms na jeho mobilní číslo, sdělené klientem v rámci registrace. K uzavření smlouvy mělo dojít v okamžiku doručení akceptace návrhu na uzavření smlouvy klientovi na jeho emailovou adresu, sdělenou v rámci registrace. Soudu nebyla předložena komunikace mezi účastníky, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního PIN kódu, resp. identifikátoru. Kód [číslo] proto nemohl být bez dalšího považován za identifikační znak žalovaného. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 7. 6. 2020 odeslala ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] se symbolem rodného čísla žalovaného částku 4 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisy ze dne 20. 11. 2020, 27. 11. 2020, 4. 12. 2020, 13. 12. 2020 a 28. 12. 2020, jejichž odeslání ale nebylo soudu doloženo. Následně došlo k výzvě dopisem od advokáta ze dne 12. 10. 2021, žalovaný měl zaplatit částku 8 581 Kč do tří dnů a náklady právního zastoupení v částce 600 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána poštou na adresu [adresa žalovaného]. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě částky v žalované výši, byť částečně, došlo. 4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, současně mělo jít o spotřebitelský úvěr (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 4 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu částky 4 000 Kč k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Jelikož žalovaný dosud nic nezaplatil, musí žalobkyni zaplatit částku 4 000 Kč, v rozsahu navíc požadované částky 3 300 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky byla proto žaloba zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve žaloba byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně doručena. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 15. 10. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky