111 C 362/2022-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 4 184,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 184,20 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 11. 5. 2020 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně, žalovaná úvěr čerpala, úvěr měl být již splacen, žalovaná ale dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne 7. 11. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru, předsmluvního formuláře, potvrzení o platbě, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako„ věřitel“) společností [právnická osoba], [IČO] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru č. [anonymizováno] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 2 000 Kč, kterou jako úvěr dostala vyplacenu od věřitele již na základě předchozí smlouvy o úvěru a to na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala částku s poplatkem vrátit žalobkyni ke dni 10. 5. 2020, celkem měla vrátit částku 4 247,46 Kč. Soudu předložená listina datovaná dnem 10. 4. 2020 nesoucí záznam smlouvy o úvěru ohledně žalované neměla žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou, jako podepisující osobou. Podle textu předložené smlouvy byl vytvořen pojem„ kód“, kdy kód měl být vygenerovaný automaticky. Kód měl být použit jako náhrada podpisu klienta na smlouvě. V soudu předložené smlouvě je na straně žalované uveden kód [anonymizováno], soudu však nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovanou, z níž by bylo možno zjistit proces udělení takového unikátního kódu. Pro absenci prokázání procesu přidělení proto uvedený kód nemohl být bez dalšího považován za identifikační znak žalované. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 21. 1. 2019 věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem rodného čísla žalované částku 2 000 Kč Smlouvou ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky v předložené smlouvě obsažena byla. Věřitel dopisem ze dne 20. 1. 2022 oznámil žalované postoupení její pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno dne 20. 1. 2022 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 20. 1. 2022. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila. 4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Pokud se týká aktivní legitimace žalobkyně, podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s její osobou a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalované byla z prostředků žalobkyně zaslána na její účet částka ve výši 2 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Pokud žalovaná před podáním žaloby na dluh nic nezaplatila, tak nadále dluží označenou částku, o kterou se obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalované došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a