111 C 371/2021-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 30. 7. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 55 738 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 12. 3. 2018, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč, kterou měl splatit formou 18 měsíčních splátek po 3 280 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 23 038 Kč, žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně ani včas, poslední řádná splátka byla splatná ke dni 12. 9. 2019, žalovaný naposledy na dluh zaslal splátku dne 13. 4. 2018, celkem uhradil částku 3 300 Kč, věřitel pohledávku postoupil žalobkyni, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nařízeného jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání i žaloby došlo dne 8. 12. 2021, z účasti u jednání se omluvil, nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 12. 3. 2018 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 36 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 59 038 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 23 038 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 280 Kč (poslední ve výši 3 278 Kč), první splátka byla splatná dnem uzavření smlouvy, poslední splátka připadala na den 12. 9. 2019. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 8 822 Kč a poplatku za administrativní činnost v částce 12 114 Kč. Žalovaný si ve smlouvě měl možnost zvolit úhradu buď hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, nebo bezhotovostním převodem na účet věřitele, žalovaný zvolil variantu bezhotovostního inkasa splátek, což bylo zpoplatněno částkou 2 102 Kč uvedenou rovněž ve smlouvě. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Smluvní strany si dále dohodly úrok 29 % ročně s tím, že v této výši je pevný pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Z předložené zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je rozvedený, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, vlastní vybavení bytu a automobil, nemá vyživovací povinnost, příjem má z pracovního poměru ve výši 12 740 Kč čistého měsíčně. V kartě uvedený druhý příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč nebyl podložen uvedením zdroje, žalovaný již splácel 1 000 Kč měsíčně z jiné zápůjčky, celkem měl výdaje 20 000 Kč měsíčně, jeho příjem byl uvedený ve výši 32 740 Kč měsíčně, jednalo se o součet příjmu z pracovního poměru 12 740 Kč měsíčně a příjmu 20 000 Kč bez uvedení zdroje. Z tabulky umoření soud zjistil, že částka 36 000 Kč byla čerpána dne 12. 3. 2018, na dluh bylo celkem uhrazena částka 3 300 Kč v podobě jedné splátky uhrazené dne 13. 4. 2018, žádné jiné úhrady žalovaný neprovedl. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba] [IČO] pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni tímto dopisem ze dne 6. 1. 2021 odeslaným poštou dne 25. 1. 2021 na smluvní adresu žalované (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 21. 4. 2021 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z žalované smlouvy před podáním žaloby ve lhůtě do 6. 5. 2021, dopis byl dne 21. 4. 2021 odeslán poštou na smluvní adresu žalovaného, což bylo také zjištěno z podacího lístku. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 3. 2018 písemnou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 36 000 Kč, kterou měl v měsíčních splátkách vrátit nejpozději ke dni 12. 9. 2019 (den, kdy uplynul 18. měsíc po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná v den uzavření smlouvy) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 23 038 Kč tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy a vedení zákaznického účtu. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil částku 3 300 Kč dne 13. 4. 2018. Skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil více, v řízení najevo nevyšla. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od zákazníka, na základě šetření vycházel ze dvou příjmů žalovaného ve výši 12 740 Kč čistého měsíčně a ve výši 20 000 Kč měsíčně, přičemž ale ohledně druhé částky neuvedl zdroj tohoto příjmu. Celkové výdaje žalovaného měly činit částku 20 000 Kč včetně splácení zápůjčky poskytnuté jiným zapůjčitelem. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 18. 12. 2020 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovaného k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 21. 4. 2021 se splatností ke dni 6. 5. 2021 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. 5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány, smlouva se proto stala účinnou. Tato však dle § 588 o. z. byla absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4.