115 C 184/2022-128 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2021 a doplněnou dne 17. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 159,56 Kč s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 25. 5. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky od žalobkyně až do úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč. Žalovaný uzavřel smlouvu v rámci elektronického bankovnictví žalobkyně. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednaný úvěrový limit, zapůjčené peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, dále zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výšin 600 Kč a úrok z úvěru ve výši 8,3 % ročně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a z toho důvodu žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu ke dni 25. 5. 2021. Žalovaný dosud dluží žalobkyni částku 17 159,56 Kč. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru z informací od žalovaného, tj. vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč a z jeho pravidelných měsíčních výdajů ve výši 8 000 Kč. Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 11. 7. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 25. 5. 2020 v rámci internetového bankovnictví žalobkyně, kdy žalovaný akceptoval smlouvu elektronickým úkonem v rámci aplikace [anonymizováno]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 8,3 % ročně, dále byl sjednán poplatek za přistavení úvěrového rámce ve výši 600 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve lhůtě do 25. 5. 2021. Žalovaný uvedl adresu svého bydliště: [ulice a číslo], [okres]. 6. Z protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů v rámci elektronického bankovnictví žalobkyně žalovaný uvedl, že tyto elektronické úkony bude činit pouze prostřednictvím SMS zprávy obsahující autorizační kód. 7. Ze Žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 15. 5. 2020 uvedl tyto informace o své majetkové situaci: má čistý příjem ve výši 21 000 Kč měsíčně a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 8 000 Kč. 8. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný za období únor až duben 2020 měl průměrný čistý příjem ve výši 21 008 Kč, v květnu 2020 se příjem žalovaného podstatně snížil na částku 4 688 Kč (covidové období). Z výpisů z účtu žalovaného za období 3 měsíců před uzavřením Smlouvy nelze určit pravidelné výdaje žalovaného, nelze určit, jakou částku žalovaný vynakládal za bydlení, vodu, elektřinu, plyn apod. Z těchto výpisů plyne, že žalovaný činil řadu výběrů z bankomatu, často na vyšší částky (25. 2. 2020 – 7 000 Kč, 17. 3. 2020 – 6 500 Kč, 10. 4. 2020 – 11 000 Kč, 18. 4. 2020 – 9 000 Kč). 9. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že aktuální zůstatek na účtu žalovaného v období května 2020 byl - 15 012,13 Kč a v období srpna 2021 činil - 17 159,56 Kč, tj. žalobou uplatněná pohledávka. 10. Z Přehledu pohybů se zůstatky na účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky od žalobkyně a ke dni 31. 8. 2021 dluží žalobkyni částku 17 159,56 Kč. 11. Z dopisu ze dne 7. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vypověděla Smlouvu z důvodu debetního zůstatku na účtu žalovaného a vyzvala žalovaného k bezodkladné úhradě dluhu ze Smlouvy. Z doručenky bylo zjištěno, že dne 11. 5. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného dle Smlouvy. 12. Z dopisu ze dne 22. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu ze Smlouvy ve lhůtě 7 dní. Z doručenky bylo zjištěno, že dne 22. 6. 2021 právní zástupce žalobkyně odeslal poštovní zásilku na adresu žalovaného. 13. Z dalších žalobkyní předložených listinných důkazů soud neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění. 14. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr k účtu žalovaného, úvěrový rámec byl nastaven na 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost nedodržel a dluží žalobkyni částku 17 159,56 Kč. Žalobkyně u prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací od žalovaného a z výpisů z jeho účtu za měsíce bezprostředně předcházející dni 25. 5. 2020, ve kterém byla Smlouva uzavřena. 15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 17. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 19. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 20. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný