115 C 233/2022-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 546 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 11. 4. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne 17. 8. 2021 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které převedla na účet žalované částku 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč ve lhůtě do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Dále si účastnice řízení sjednaly doplňkové služby k úvěru – expres výplatu za poplatek ve výši 199 Kč, bezpečnou splátku za poplatek ve výši 99 Kč a SMS servis za poplatek ve výši 49 Kč. Sjednána byla rovněž smluvní pokuta ve výši 3 % nezaplacené jistiny úvěru. Žalovaná dosud nezaplatila na tento úvěr částku 894 Kč. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy z dostupných databázích dlužníků (evidence exekucí, SOLUS, NRKI). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 8. 8. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníce řízení uzavřely dne 17. 8. 2021 smlouvu o úvěru, smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, žalobkyně si prověřila totožnost žalované z jejího občanského průkazu. Žalovaná projevila vůli uzavřít smlouvu o úvěru zasláním SMS kódu. Žalovaná uvedla adresu bydliště [ulice a číslo], [obec]. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny úvěry, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a byla sjednány rovněž tyto poplatky: poplatek ve výši 199 Kč za službu [anonymizována dvě slova], poplatek ve výši 99 Kč měsíčně za službu bezpečná splátka a poplatek ve výši 49 Kč měsíčně za SMS servis. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 17. 8. 2021 převodem na její bankovní účet částku 6 000 Kč. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná dosud zaplatila na tento úvěr částku 894 Kč. Žalobkyně nedoložila soudu žádné důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Dopisem ze dne 11. 3. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky ve lhůtě 30 dnů ode dne sepsání výzvy (tj. ve lhůtě do 10. 4. 2022) s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení. Dne 14. 3. 2022 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalované dle smlouvy o úvěru. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 7. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 8. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 10. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastnicemi řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaná byla při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. [příjmení], insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy na podporu jejího tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Z toho důvodu má soud za to, že žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet částku 6 000 Kč a žalovaná dosud na tuto částku uhradila 894 Kč, je tedy z neplatné smlouvy podle § 2991 o. z. povinna uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 106 Kč včetně úroku z prodlení z částky 5 106 Kč v souladu s § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; úrok z prodlení byl přiznán ode dne 11. 4. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 11. 3. 2022, ve kterém byla stanovená lhůta k plnění 30 dnů ode dne sepsání dopisu, tj. do 10. 4. 2022, ode dne 11. 4. 2022 se žalovaná ocitla v prodlení z úhradou žalované částky. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvní pokuty, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §