115 C 350/2021-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 626,39 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] uzavřela dne 14. 7. 2016 s žalovaným smlouvu o půjčce a předala mu částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dosud žalovaný uhradil částku 2 000 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč a úroku z prodlení, který kapitalizovala za období od 25. 8. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do 6. 12. 2019, tj. datum postoupení žalované pohledávky, do částky 2 424,39 Kč a dále běžícího úroku z prodlení. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě informací sdělených žalovaným a zapsaných v kartě zákazníka, a dále rovněž lustrací žalovaného v dostupných registrech dlužníků. Žalobkyně připojila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. 2. Žalovaný se k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 27. 9. 2021, č. j. 115 C 350/2021-39, která byla doručena žalovanému dne 27. 9. 2021, nikterak nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla výzva, zda souhlasí s tímto procesním postupem, doručena do jeho datové schránky dne 27. 9. 2021. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 14. 7. 2016 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit navýšenou o 11 100 Kč, tj. o poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrok ve výši 2 100 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti 15 000 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. 6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný dne 14. 7. 2016 poskytl společnosti [právnická osoba] tyto informace o své finanční situaci: bydlí společně se svými rodiči, má partnerku, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 19 755 Kč, jeho pracovní poměr je sjednán na dobu určitou – do 31. 7. 2016. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného sestávají z částky 3 500 Kč vynaložené na bydlení, částky 6 000 Kč představující běžné měsíční výdaje žalovaného a pojištění ve výši 1 100 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na žalobkyni, tímto dopisem byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Oznámení bylo zasláno žalovanému poštou dne 7. 1. 2020. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení, tato výzva byla žalovanému zaslána poštou dne 10. 5. 2020. 10. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] předala dne 14. 7. 2016 žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázala vrátit spolu s poplatky v celkové výši 11 100 Kč. Pohledávka ze smlouvy [číslo] byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr společnost [právnická osoba] ověřila z tvrzení žalovaného, žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy na podporu tvrzení o úvěruschopnosti žalovaného, tj. neprokázala finanční situaci žalovaného v době uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. 11. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti [právnická osoba] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Dále se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnosti dané jí § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a článkem 8 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť žalovaný byl při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele a z toho důvodu mu slouží zákonem daná ochrana. Dle názoru soudu k odbornému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nepostačí informace sdělené spotřebitelem během sjednávání úvěru, nezbytné je veškeré příjmy a výdaje spotřebitele ověřit doložením příslušných dokumentů (pracovní smlouva, výplatní lístek, potvrzení o výši nájemného apod.). Žalobkyně netvrdila a ani nedoložila v rámci tohoto řízení, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného výše popsaným způsobem a následkem porušení této zákonem stanovené povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 580 o. z., tj. její neplatnost od samého počátku, přičemž soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu z moci úřední (§588 o. z.). V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně zaplatil částku 2 000 Kč, jednalo se o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., a proto soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 13 000 Kč (§ 2993 o. z.). Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., přičemž soud je vázán žalobním návrhem, jak stanoví § 153 odst. 2 o. s. ř. a nemůže žalobkyni přiznat nárok na více, než čeho se domáhá v rámci tohoto řízení (tj. úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně). Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 21. 1. 2020, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl doručen žalovanému dne 10. 1. 2020 (§ 573 o. z.). V této výzvě byla stanovená 10 denní lhůta k plnění dluhu, dnem 21. 1. 2020 se žalovaný ocitl v prodlení a od toho dne žalobkyni náleží úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 576,40 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 252 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a částka 252 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a režiích paušálů. Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby před podáním žaloby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) – tj. 3 x 300 Kč, režijní paušál za 3 úkony právní služby před podáním žaloby činí 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT – tj. 3 x 100 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty, a proto soud podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení rovněž částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech nákladů krom soudního poplatku. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný z