115 C 53/2022-94 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 12. 2020 a doplněnou dne 1. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 293 Kč s úrokem ve výši 2 503,91 Kč, s úrokem ve výši 23,8 % ročně z částky 10 293 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 293 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný má zřízený bankovní účet u žalobkyně a k tomuto účtu uzavřel dne 25. 7. 2016 smlouvu o používání kreditní karty [anonymizována tři slova]. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 23,8 % ročně a úvěrový limit 10 000 Kč. Žalobkyně vypověděla smlouvu o používání kreditní karty [anonymizováno] z toho důvodu, že žalovaný neuhradil splátky úvěru za prosinec 2019, leden 2020 a únor 2020. Dnem 19. 2. 2020 nastala splatnost celého dluhu. Žalobkyně uvádí, že ke dni podání žaloby žalovaný dluží na jistině částku 10 293 Kč. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným, dále nahlédnutím do dostupných databází dlužníků. Dále uvedla, že byla schopna posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě finančních toků na účtu žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal z kreditní karty [anonymizováno] celkem 16 319 Kč a zaplatil na tento úvěr částku v celkové výši 6 671,14 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 18. 3. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o používání kreditní karty [anonymizováno] (č. l. 30 verte a č. l. 82 verte) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu dne 25. 7. 201, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr z kreditní karty do výše uvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,8 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. 6. Z žádostí o vydání kreditní karty [anonymizováno] (č. l. 29, č. l. 81 a č. l. 88) soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o vydání kreditní karty ke svému bankovnímu účtu ([anonymizováno]) s limitem čerpání 10 000 Kč a s úrokovou sazbou ve výši 23,8 % ročně. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem činí 9 500 Kč, tento příjem má zajištěn do 31. 3. 2017. Dále uvedl, že bydlí v družstevním bytě. 7. Z dopisu ze dne 19. 2. 2020 (č. l. 28) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení. 8. Z dopisu ze dne 30. 10. 2020 (č. l. 75) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení. 9. Z poštovního podacího archu (č. l. 26 a č. l. 74) bylo zjištěno, že dne 2. 11. 2020 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. 10. Z transakční historie (č. l. 40) bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu žalovaného k 20. 2. 2020 byl záporný: - 80 200 Kč. Dále bylo z transakční historie (elektronická příloha k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) zjištěno, že žalovaný pobíral invalidní důchod III. stupně ve výši 9 466 Kč měsíčně, většina transakcí je záporná, nelze určit pravidelné výdaje žalovaného (např. výdaje na bydlení), z těchto listin nelze určit, jaká byla aktivní i pasivní stránka majetkové situace žalovaného v době uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno]. 11. Z dalších listinných důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla rozhodná pro posouzení této věci. 12. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl majitelem účtu, který pro něj zřídila žalobkyně ([anonymizováno]). K tomuto účtu účastníci řízení uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty [anonymizováno], limit přečerpání (tj. faktická možná výše poskytnutého spotřebitelského úvěru) byl 10 000 Kč. Žalovaný čerpal celkem částku 16 319 Kč (tímto překročil povolený limit čerpání o 6 319 Kč) a celkem splatil částku 6 671,17 Kč. Žalobkyně neprokázala v rámci tohoto řízení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedoložila tak, že jeho majetková situace mu dovolovala čerpat (a následně splácet) peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní. 13. Právně soud hodnotí věc následujíce. Smlouva o vydání kreditní karty byla uzavřena v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen„ ZoSÚ“), který stanoví přísné nároky na poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Ustanovení § 9 ZoSÚ stanoví: Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně nedoložila soudu, a to ani k výzvě učiněné usnesením ze dne 21. 2. 2022, č. j. 115 C 53/2022-41, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Dle názoru soudu k odbornému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nepostačí informace sdělené spotřebitelem během sjednávání úvěru, nezbytné je veškeré příjmy a výdaje spotřebitele ověřit doložením příslušných dokumentů (pracovní smlouva, výplatní lístek, potvrzení o výši nájemného apod.). Pouze na základě důkladného posouzení aktuální aktivní i pasivní majetkové situace žalovaného je žalobkyně v pozici věřitele schopna učinit závěr o schopnosti žalovaného hradit sjednané měsíční splátky úvěru. Žalobkyně doložila soudu transakční historii účtu žalovaného, ze kterého byl úvěr čerpán, z těchto listin však nelze učinit úsudek o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného. Žalobkyně nedoložila soudu listinné důkazy na podporu tvrzení o lustraci žalovaného v dostupných databázích dlužníků. Z výše uvedeného má soud za to, že žalobkyně nevynaložila odbornou péči na posouzení úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy, a následkem porušení této zákonem stanovené povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy podle § 580 o. z., tj. její neplatnost od samého počátku, přičemž soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu z moci úřední. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky od žalobkyně ve výši 16 319 Kč a dosud na tuto částku uhradil 6 671,12 Kč. Rozdíl mezi částkou úvěru a splátkami úvěru ve výši 9 647,86 Kč soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a proto soud zavázal žalovaného podle § 2993 o. z. k zaplacení žalobkyni této částky spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., jejichž výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 6. 11. 2020, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 30. 10. 2020, který byl doručen žalovanému dne 5. 11. 2020 (§ 573 o. z.). V této výzvě nebyla stanovená žádná konkrétní lhůta k plnění dluhu, proto byl žalovaný povinen dluh uhradit ihned (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný dluh ani k výzvě žalobkyně neuhradil, dnem 6. 11. 2020 se ocitl v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení. S ohledem na to, že smlouva o vydání kreditní karty [anonymizováno] byla posouzena jako neplatná, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 495,84 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 7 479,20 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 4 620 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 900 Kč. Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby před podáním žaloby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní