117 C 25/2022-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou rámcovou smlouvu [číslo] na základě které žalované aktivovala běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] pak žalobkyně uzavřela se žalovanou dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kterým žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované na základě informací i interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (zprávou z BRKI) a dne [datum] schválila poskytnutí kontokorentu, který byla žalovaná oprávněna čerpat na výše uvedeném účtu. Žalovaná porušila smluvní povinnosti, proto byl dne [datum] kontokorent zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných závazků. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku z kontokorentu kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] ve výši 285,44 Kč a dále ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] a ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Na předžalobní výzvu k úhradě žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum], se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jako banka a žalovaná jako klient uzavřely dne [datum] písemnou rámcovou smlouvu [číslo] o založení běžného účtu č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřely dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jeho obsahem bylo poskytnutí úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorentu, a to ve výši 5 000 Kč, k jehož čerpání mohlo dojít přečerpáním běžného účtu (prokázáno rámcovou smlouvu [číslo] ze dne [datum] a dodatkem [číslo] k této rámcové smlouvě ze dne [datum]). Žalovaná poskytnutý kontokorent prostřednictvím svého běžného účtu vedeného žalobkyní v částce 5 000 Kč vyčerpala, úvěr nesplácela, ke dni [datum] žalobkyně úvěr zesplatnila (prokázáno výpisem z běžného účtu žalované za období od [datum] do [datum]). Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 5 285,44 Kč nejpozději do [datum] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Z dalších předložených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil. 4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč čerpaný prostřednictvím jejího běžného účtu. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu zkoumala úvěruschopnost žalované, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnila. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalované. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 5 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná žalobkyni něčeho uhradila, byla tedy k zaplacení částky ve výši 5 000 Kč zavázána tímto rozsudkem. Jelikož je žalovaná s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč, a to ode dne [datum], když žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána až předžalobní výzvou ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která byla v řízení procesně neúspěšná pouze co do nepatrné části předmětu řízení týkající se navíc jen příslušenství žalované pohledávky, náklady, které na uplatnění svého práva účelně vynaložila v celkové výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek.