117 C 53/2022-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 189,46 Kč s příslušenstvím a částky 6 908,21 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a.s a žalovaným byla dne 15. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti v místě svého bydliště od osoby pověřené původním věřitelem, což stvrdil podpisem úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve výši 19 756 Kč spočívajícím ve smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, tj. celkem částku ve výši 42 756 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 054 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost poslední splátky připadla na den 15. 6. 2020. Smlouva byla uzavřena na základě písemné žádosti vyplněné žalovaným, do které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a finanční situaci, na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Původní věřitel s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení předmětného úvěru. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 7 608 Kč, která byla původním věřitelem započtena částečně ve výši 3 810,54 Kč na jistinu úvěru a částečně ve výši 3 797,46 Kč na smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou jistiny ve výši 19 189,46 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 15 958,54 Kč. Úvěr nebyl původním věřitelem zesplatněn a splatnost celého závazku tedy nastala nejpozději splatností poslední sjednané splátky, tj. dnem 15. 6. 2020. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Předmětná pohledávka byla následně ke dni 19. 7. 2021 postoupena původním věřitelem na žalobkyni, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka celkem 55 699,90 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného žalobkyně žalobou po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 19 189,46 Kč, kapitalizovaného úroku v celkové výši 18 797,53 Kč, který zahrnuje nesplacený kapitalizovaný úrok ve výši 1 535,46 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 263,40 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 756,80 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 3 402,89 Kč a postoupený úrok za dobu od 16. 6. 2020 do 11. 6. 2021 ve výši 2 838,99 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 16. 6. 2020 do 11. 6. 2021 ve výši 1 892,66 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 473 Kč (za 1 odeslaný dopis po 39 Kč a 2 cesty pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného z důvodu osobní návštěvy po 217 Kč) a postoupené smluvní pokuty ve výši 6 908,21 Kč, tj. ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý započatý den prodlení za dobu od 16. 6. 2020 do 11. 6. 2021. Vzhledem ke stále trvajícímu prodlení žalovaného požaduje žalobkyně dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ode dne 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 18. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 29. 3. 2022 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 15. 4. 2019 na základě žádosti žalovaného ze dne 15. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v kapitalizované 2 214 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 132 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 140 Kč (tj. celkem 42 756 Kč) ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Ve smlouvě byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou od 1. 3. 2019 do 31. 8. 2016 s příjmem ve výši 19 727 Kč měsíčně, bydlel v nájmu, byl svobodný bez vyživovací povinnosti. Náklady domácnosti žalovaného činily 4 300 Kč na bydlení a energie, 3 410 Kč na dopravu, jídlo a ostatní náklady a 200 Kč na telefon. Žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky stávajících půjček. K ověření svých majetkových poměrů měl žalovaný doložit občanský průkaz, pracovní smlouvu, výpis z bankovního účtu a mzdový doklad (prokázáno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 4. 2020, žádosti o úvěr ze dne 15. 4. 2020 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 4. 2020). Dne 5. 8. 2021 původní věřitel oznámil žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 9. 8. 2021 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 a podacím archem ze dne 9. 8. 2021). Výzvou ze dne 18. 10. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 55 580,16 Kč nejpozději do 1. 11. 2021. Výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 10. 2021 (prokázáno výzvou ze dne 18. 10. 2021 a podacím poštovním archem ze dne 20. 10. 2021). Z dalších provedených listinných důkazů soud nic podstatného nezjistil. 4. Žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a následujících občanského zákoníku, na základě které byla původním věřitelem poskytnuta zápůjčka ve výši 23 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu téměř žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jako důkaz prokazující, že tuto svou zákonnou povinnost splnil, navrhla pouze žádost žalovaného o úvěr, z této listiny je však pouze zřejmé, že žalovaný uvedl své celkové měsíční příjmy z pracovního poměru ve výši 19 727 Kč, přičemž měl mít výdaje na bydlení, domácnost a další potřebné výdaje v celkové výši 7 910 Kč měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány. Žalovaný byl svobodný a neměl vyživovací povinnost k žádnému dítěti. Touto listinou však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení