107 C 280/2023-87 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 306,37 Kč (14 008,91 Kč zbývající jistina úvěru a 2 297,46 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím (úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 255,87 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 822,89 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 293,96 Kč, úhrady za inkasní poplatek ve výši 2 506,37 Kč, postoupený smluvní úrok po revizi ve výši 944,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 739,59 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 008,91 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč) odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) písemně smlouvu o úvěru [číslo] kterou stvrdil vlastnoručním podpisem, na základě které žalovaný obdržel hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v smluvním úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč do [datum] (ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč). Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal, že v případě porušení povinností splácet řádně a včas zaplatí původnímu věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, poplatek za náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínky, telefonické výzvy, osobní návštěva). Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit jistinu s příslušenstvím řádně a včas. Splatnost úvěru (poslední splátky) nastala dne [datum]. Žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru (od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky) pouze 2 000 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne [datum] a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně odeslal předžalobní upomínku ze dne [datum] dne [datum]. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu nezaplatil na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ničeho dalšího. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 4 C 157/2023-70 ze dne 10. 7. 2023, které nabylo právní moci dne [datum] vyslovil soud místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako místně příslušnému. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného právního zástupce žalobkyně (a omluvené žalobkyně) a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen„ o. s. ř.“). 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši 12 888 Kč, tj. celkem 27 888 Kč v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. 6. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý příjem ve výši 25 837 Kč (tento měl být právní předchůdkyni žalobkyně ověřen výplatními páskami) uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost a má bankovní účet. Výdaje na bydlení a energie žalovaný uvedl ve výši 7 500 Kč, na jídlo dopravu a osobní náklady 4 000 Kč, srážky ze mzdy 6 010 Kč. 7. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne [datum], potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky z 10. 11 2022 včetně podacího archu z [datum] soud zjistil, že společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 25 888 Kč se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem z [datum]. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný současně vyzván k zaplacení do 10 dnů od obdržení dopisu. 8. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího archu z [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum] výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 38 067,16 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] nejpozději do [datum]. 9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně evidovala ve svém systému ke smlouvě o úvěru [číslo] telefonický odchozí hovor dne [datum] a jednu cestu terénního pracovníka na adresu žalovaného dne [datum]. 10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle ust. § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ve výši 25 888 Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum]. Mezi původním věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2 395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a svou povinnost splnila. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatky v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, v celkové částce 27 888 Kč. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil na smlouvu [číslo] částku 2 000 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, avšak k tomuto tvrzení doložila pouze vyplněnou žádostí o úvěr, nedoložila tvrzený příjem, který je v žádosti uveden (výplatní pásky), odhadované výdaje, ani netvrdila ani nedoložila, že žalovaného prověřovala ve veřejně dostupných databázích. Vyplněná žádost o úvěr bez přiložených listin, není pro soud dostačující pro závěr, že poskytovatel úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, příp. z databází nebo jiných zdrojů. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného (a jeho posouzení). Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 2 000 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ničeho