110 C 286/2022-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 38 700 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny ve výši 24 000 Kč od [datum] do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 25,35 % ročně z jistiny 24 000 Kč od [datum] do zaplacení, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 354 Kč a úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 7 233,20 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 720 Kč, první splátku [datum], poslední [datum]. Žalovaný uhradil 4 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 34 405 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny ve výši 24 000 Kč od [datum] do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 20,74 % ročně z jistiny 24 000 Kč od [datum] do zaplacení, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 299 Kč a úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 5 779,55 Kč. Žalobní návrh odůvodnila dále tvrzením, že předchůdkyně a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 80 týdenních splátek po 582 Kč, první splátku [datum], poslední [datum]. Žalovaný uhradil 8 855 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 2. Právní zástupce žalobkyně se k jednání před soudem dne [datum] nedostavil, svou neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovaný učinil nespornými skutková žalobní tvrzení ohledně toho, že uzavřel ve dnech [datum] a [datum] s předchůdkyní spotřebitelské smlouvy, na základě kterých mu byly v hotovosti poskytnuty částky ve výši po 24 000 Kč. Dále učinil nesporným, že u smlouvy uzavřené [datum] uhradil částku ve výši 4 500 Kč měsíčně a u smlouvy uzavřené [datum] uhradil částku ve výši 8 855 Kč. Uvedl, že je zaměstnán, avšak jeho výdělkové možnosti mu neumožňují uhradit dlužnou částku najednou. Byl by schopen hradit dlužnou částku ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. 4. Z nesporného tvrzení účastníků a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum] (viz čl. 16-17 spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 24 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s úrokem ve výši 4 800 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 4 800 Kč, a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč, tj. celkem 43 200 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 720 Kč, první splátka byla splatná [datum], a úvěr měl být uhrazen do [datum]. Žalovaný uhradil 4 500 Kč. 5. Z nesporného tvrzení účastníků a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum] (viz čl. 14-15 spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 24 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s úrokem ve výši 4 080 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 4 800 Kč, a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 680 Kč, tj. celkem 46 560 Kč vrátit předchůdkyni formou 80 týdenních splátek po 582 Kč, první splátka byla splatná [datum], a úvěr měl být uhrazen do [datum]. Žalovaný uhradil 8 855 Kč. 6. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých ve dnech [datum] a [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částky ve výši po 24 000 Kč a žalovaný se tyto částky s poplatky a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozích odstavcích. Soud smlouvy zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelské, neboť předchůdkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smluv byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Ve skutkových žalobních tvrzení pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala, avšak neuvedla, z jakých individuálních příjmů a individuálních výdajů při zkoumání úvěruschopnosti vycházela, z čeho tyto ověřila, nepředložila soudu zákaznickou kartu, nedoložila ani jednu z listin, na které ve skutkových žalobních tvrzeních odkázala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřených úvěrových smluv. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částky ve výši po 24 000 Kč a uhradil tak, jak vyplývá ze shodných tvrzení obou účastníků, u smlouvy z [datum] částku ve výši 4 500 Kč a u smlouvy z [datum] částku ve výši 8 855 Kč. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 4 500 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 24 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 19 500 Kč (24 000 – 4 500). Dále vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 8 855 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 24 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 15 145 Kč (24 000 – 8 855). Splatnost uvedených částek nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do [datum] v souvislosti s uzavřenými úvěrovými sm