110 C 341/2022-72 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 210 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] ve znění doplnění smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě kterých žalovaný obdržel na svůj bankovní účet po verifikační platbě částku ve výši 10 000 Kč dne [datum] a částku ve výši 5 000 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 3 370 Kč spočívající v smluvním úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 370 Kč do [datum] s předem definovanou možností odkladu splatnosti až o 11 měsíců. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal, že v případě porušení povinností splácet řádně a včas zaplatí původnímu věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč (nejvýše 3 zpoplatněné upomínky). Žalovaný nepožádal o prodloužení a nesplnil svou povinnost vrátit jistinu s příslušenstvím řádně a včas. Splatnost úvěru nastala dne [datum] a žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho žalobkyni (ani dříve původnímu věřiteli). Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum]. Žalobkyně odeslala poslední upomínku ze dne [datum] před podáním žaloby dne [datum]. Žalovaná částka se tedy skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč a v souvislosti s prodlením žalovaného požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 15 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], kterou vypočetla do částky 3 060 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 793,36 Kč a zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 506 Kč za odchozí telefonický hovor a dvě osobní návštěvy terénního pracovníka. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 6 580 Kč představující smluvní pokutu ve výši 3 060 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3 520 Kč (resp. poplatek za sjednání a úrok ve výši 3 370 Kč a náklady upomínání ve výši 150 Kč) z důvodu, že žalobkyně nedisponuje důkazy ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto řízení ve výroku I. v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen„ o. s. ř.“) do této částky zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci vyzval žalovaného usnesením ze dne 12. 12. 2022 č. j. 110 C 341/2022-64, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání s poučením, že nevyjádří-li se ve lhůtě 14 dnů, bude soud souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – desátým dnem, kdy byla písemnost uložena u pošty k vyzvednutí. Soud proto ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř., aniž nařizoval jednání, na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Na základě listinných důkazů přiložených k žalobě, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s původní věřitelem dne [datum] a [datum] smlouvy označené jako smlouvy o úvěru [číslo] doplnění smlouvy o úvěru [číslo] na základě kterých mu původní věřitel poskytl finanční částky 10 000 Kč a 5 000 Kč na bankovní účet a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr (dohromady 15 000 Kč a 3 370 Kč za úrok a poplatky) v základní době splatnosti, která činí 30 dnů ode dne poskytnutí první části úvěru s tím, že je dána možnost požádat o prodloužení splatnosti. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté plnění s příslušenstvím (smlouva o úvěru ze dne [datum], smlouva o úvěru ze dne [datum], obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově SPL 2019 [číslo], výpis z účtu [číslo] ze dne [datum], výpis z účtu [číslo] ze dne [datum]). Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z., což bylo žalovanému původním věřitelem notifikováno dle § 1882 o. z. (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z [datum] a podací arch z [datum]). 5. Po právní stránce posoudil soud danou věc ve smyslu ust. §§ 580, 588, 1970, 2991 a 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 6. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda původní věřitel dostál své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V podání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání skutečnosti, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného, proto žalovanou částku revidovala a vzala částečně zpět. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru (vč. jejího doplnění) je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, když předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, resp. tuto skutečnost žalobkyně není schopna prokázat. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak se žalovaný bezdůvodně obohatil dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. a jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2993 o. z. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dle smlouvy ze dne [datum] a [datum] peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný tuto částku původnímu věřiteli, popř. žalobkyni, vrátil, proto je povinen uhradit částku 15 000 Kč žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne [datum], který mu byl doručován [datum] prostřednictvím České pošty. Při řádném doručení by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (dle ust. § 573 o. z.), tj. [datum] se lhůtou k zaplacení do [datum]. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 15 000 Kč dne [datum] a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.) a ve zbývající části, ve které nebylo řízení zastaveno, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.). 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 24 200,48 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Řízení bylo částečně (6 580 Kč) pro zpětvzetí žalobkyně zastaveno a žalovaný svým chováním zpětvzetí nezavinil a částečně byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (kapitalizovaný úrok z prodlení 793,63 Kč + 539,08 Kč + náklady u vymáháním pohledávky ve výši 506 Kč). Ve zbývající části (65,21 % původní žalované částky) byla žalobkyně úspěšná, a soud ji proto přiznal nárok na náhradu