111 C 52/2022-154 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplatit částku 26 821,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 937,42 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 292,67 Kč od [datum] do [datum], úrok 20,9 % ročně z částky 25 988,92 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 25 988,92 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované peníze ve výši 30 000 Kč, úvěr měla žalovaná vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, pohledávka byla postoupena věřitelem společností [právnická osoba] dne [datum] na [právnická osoba] a.s. a tato postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni. 2. Dne [datum] vydal soud I. stupně rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Odvolací soud usnesením ze dne [datum] prvostupňové rozhodnutí zrušil a vrátil k dalšímu řízení s tím, že ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] zjistil, že dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba], a. s., jako postupníkem, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byly na [právnická osoba], a. s., postoupeny pohledávky uvedené v příloze [číslo] této smlouvy o postoupení pohledávek. Z přílohy [číslo] této smlouvy o postoupení pohledávek pak odvolací soud zjistil, že mezi jiným jsou v této příloze uvedeny i pohledávky společnosti [právnická osoba] za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 30 051,63 Kč. Odvolací soud pak ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] zjistil, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba], a. s., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v příloze [číslo] této smlouvy o postoupení pohledávek. Z přílohy [číslo] této smlouvy o postoupení pohledávek pak odvolací soud zjistil, že mezi jiným jsou v této příloze uvedeny i pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 30 051,63 Kč. Po doplnění dokazování tedy odvolací soud dovodil, že žalobkyně řádně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci, neboť prokázala, že na ni byly postoupeny pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení. 3. Žalovaná se po dobu řízení k věci nevyjádřila. Rovněž jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] se nezúčastnila. Vždy byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu. Datum doručení předvolání k poslednímu jednání bylo stanoveno ke dni [datum], k doručení došlo náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí a akceptace smlouvy soud zjistil, že dne [datum] byla mezi věřitelem společností [právnická osoba], IČO4924091 (dále také jen„ věřitel“) a žalovanou jako fyzickou nepodnikající osobou (dále také jen„ dlužník“) uzavřena smlouva o půjčce, na základě které měl věřitel žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a ona jej měla splatit 39 anuitními splátkami ve výši 1 066,26 Kč, úrok byl sjednán ve výši 20,9 % ročně a nebyl určen účel úvěru. Přijetí návrhu na uzavření smlouvy věřitel žalované oznámil v dopise ze dne [datum]. Návrh smlouvy byl žalovanou podepsán elektronicky s využitím„ klientského čísla“ [číslo] Smlouva neobsahovala údaje o majetkových poměrech žalované. Z výpisu úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná částku 30 000 Kč čerpala dne [datum] a za dobu od čerpání částky do [datum] žalovaná splatila na svůj dluh celkem částku 8 738,81 Kč. Z dopisu věřitele ze dne [datum] soud zjistil, že věřitel prohlásil k uvedenému dni dluh žalované z předmětné smlouvy za okamžitě splatný, dluh činil částku 30 051,63 Kč. Z interního výpisu věřitele nazvaného CBL bylo zjištěno, že banka neměla o žalované negativní poznatky a označila žalovanou jako subjekt v pořádku. Z potvrzení věřitel soud zjistil, že banka provedla šetření k úvěruschopnosti žalované a dospěla k závěru, že žalovaná má průměrný příjem na běžném účtu ve výši 23 808 Kč a nevznikly proto pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Z mimořádného výpisu z účtu žalované, který žalobkyně doložila k důkazu o schopnosti žalované úvěr splácet, bylo zjištěno, že v době od prosince 2017 do března 2018, tj. v době čtyř měsíců před poskytnutím úvěru, neměla žalovaná na svém účtu zaznamenaný žádný příjem krom převodů částek ze zahraničních bank bez uvedení zdroje převedených prostředků. Z předžalobních výzev soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] adresovaným na smluvní adresu [adresa žalované] adresu [ulice a číslo], [PSČ] [obec] k úhradě dluhu ve výši 38 029,67 Kč ve lhůtě„ neprodleně“, oba dopisy byly odeslány dne [datum] poštou. 5. Žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně byla v řízení dle § 1882 odst. 1 o. z. nadána aktivní věcnou legitimací, neboť prokázala, že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit smluvně dohodnutým způsobem, úvěr ale řádně a včas nesplatila. Žalovaná netvrdila, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh vzniknuvší z úvěrové smlouvy neexistoval. Provedenými důkazy byla existence úvěrové smlouvy zjištěna. Dle § 588 o. z. byla však smlouva k absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) byly sjednána protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná jako fyzická nepodnikající osoba), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se jako věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabývala otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru