115 C 42/2023-63 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2022 a doplněnou dne 6. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 029 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 029 Kč za dobu od 14. 11. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 21. 4. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit žalobkyni nejpozději do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí a dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč. Žalovaný neuhradil úvěr k datu jeho splatnosti. Žalobkyně nárokuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 7 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 1 583 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 240 Kč, Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud uhradil částku 2 Kč, dále žalobkyně uvedla, že zkoumala bonitu žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, kdy vycházela z příjmů a výdajů žalovaného, dále lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků (NRKI, SOLUS, evidence exekucí, insolvenční rejstřík). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 23. 3. 2023 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne 21. 4. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně na základě této smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč do 21. 5. 2022. Žalovaný uvedl bydliště na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný podepsal smlouvu prostřednictvím kódu, který mu byl zaslán na jeho mobilní telefon. 6. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru s žalobkyní již jiný úvěr, který splácel částkou 1 025 Kč měsíčně. 7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z těchto informací vztahujících se k majetkové situaci žalovaného: čistý příjem ve výši 24 000 Kč měsíčně, výše splátky úvěru 8 611 Kč, měsíční výdaje žalovaného ve výši 8 510 Kč. 8. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. 9. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 21. 4. 2022 částku 8 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. 10. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 23. 2. 2023 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 21. 4. 2022 žalovaný. 11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný dosud uhradil na poskytnutý úvěr částku 2 Kč. 12. Z dopisu ze dne 14. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. 13. Z poštovního archu bylo zjištěno, že dne 17. 10. 2022 právní zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku na adresu žalovaného uvedenou v úvěrové smlouvě. 14. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci. 15. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně zaslala dne 21. 4. 2022 na bankovní účet žalovaného částku 8 000 Kč na základě smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným téhož dne. Žalovaný dosud uhradil na tuto částku 2 Kč. Žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, neprokázala, jaká byla majetková situace žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy. 16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 18. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 20. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 21. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 22. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 23. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ zákona o. z., jedná se o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podl