117 C 224/2023-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 22 685,69 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně na základě žádosti žalovaného uzavřela dne [datum] s žalovaným prostřednictvím svého webového rozhraní [webová adresa] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla dne [datum] žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč převodem na účet žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky v jedné splátce splatné dne [datum]. Celková částka, kterou měl tedy žalovaný uhradit činila 29 904,75 Kč. Žalovaný však žalobkyni uhradil pouze dne [datum] částku 2 499,08 Kč, dne [datum] částku 2 500,91 Kč a dne [datum] částku 2 499,08 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z částky, pohledně níž je dlužník v prodlení. žalobkyně tedy po žalovaném požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 17 500,93 Kč za dobu od [datum] do [datum], tj. v částce 280,01 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne [datum], ovšem bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání dne [datum] se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“, soud neučinil žádné zjištění. Jedná se o listinu, v níž je žalobkyně označena jako věřitel a žalovaný je označen jako klient. Smlouva není podepsána ani jedním z účastníků, u žalovaného je uvedeno, jméno, příjmení, rodné číslo a číslo IP adresy. Smlouva není datována Ve smlouvě je uvedeno, že věřitel a klient uzavírají smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy věřitel se zavazuje poskytnout klientovi úvěr a klient se zavazuje úvěr spolu s úrokem zaplatit dle individuálních podmínek. Výše úvěru činí 25 000 Kč, výše úroku z úvěru 0,9 % denně, splatnost úvěru do 360 dnů od odeslání finančních prostředků a celková částka splatná ke dni splatnosti činí 29 904,75 Kč. V případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]). Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému na jeho účet platbu ve výši 25 000 Kč pod [variabilní symbol] s označením„ Půjčka dle smlouvy [číslo]“ (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Žalovaný ze svého bankovního účtu provedl na účet žalobkyně dne [datum] platbu ve výši 2 499,08 Kč, dne [datum] platbu ve výši 2 500,91 Kč a dne [datum] platbu ve výši 2 499,08 Kč, všechny platby pod [variabilní symbol] s označením„ Úhrada splátky, číslo smlouvy [číslo]“ (prokázáno výpisem z účtu žalovaného). Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] vyhotovené právním zástupcem žalobkyně byl žalovaný vyzýván k úhradě pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně nákladů právního zastoupení v celkové výši dlužné částky 27 931,17 Kč ve lhůtě do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (prokázáno Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] a potvrzením o odeslání písemnosti ze dne [datum]). Z dalších listin nic podstatného ve věci nezjistil. 5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení, že mezi účastníky došlo k písemnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Podle ust. § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Uvedení čísla IP adresy ve smlouvě (při absenci ověření totožnosti jednající osoby) nelze považovat za určení jednající osoby a vyjádření projevu vůle žalovaného. S ohledem na platby žalovaného má však soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z. v ústní formě. Soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnila. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 25 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to v celkové částce 7 499,07 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 17 500,93 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč – úhrada ve výši 7 499,07 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne [datum], a to ve lhůtě do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] a lhůta k plnění byla tedy stanovena do [datum]. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala jeho oprávněnost. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 54 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 23 % uplatněného nároku vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 2 452 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, tří úkonů právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21% DPH ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 54 % představuje 1 324 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.