117 C 291/2022-69 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou dne [datum] a dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 61 122,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalovanému původním věřitelem poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem sjednaným ve výši 23,99 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a sazebníku původního věřitele formou pravidelných měsíčních splátek. Před uzavřením smlouvy původní věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, apod. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a úvěr schválil. Původní věřitel svůj závazek splnil, kreditní kartu žalovanému vydal a sjednaný úvěrový rámec mu poskytl. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, vyčerpal částku v celkové výši 96 106 Kč a celkem původnímu věřiteli uhradil pouze 31 339,62 Kč. Původní věřitel tedy v souladu s produktovými podmínkami pro osobní úvěry přistoupil dne [datum] k zesplatnění dluhu. Následně původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 59 922,26 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 200 Kč (dlužný poplatek za správu karty ve výši 4x 50 Kč + dlužný poplatek za zaslání upomínky ve výši 2x 500 Kč). Žalobkyně dále požaduje po žalovaném úhradu úroku kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 4 929,98 Kč a dále ve výši 23,99 % ročně z částky 59 922,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 59 922,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Z důvodu neznámého pobytu žalovaného byl žalovanému usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2023, č. j. 117 C 291/2022-44 ustanoven opatrovník v osobě advokátky JUDr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník žalované s žalobou nesouhlasil, uvedl, že ze strany právního předchůdce žalobkyně nebylo řádně provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když původní věřitel po žalovaném nepožadoval ani potvrzení o zaměstnání či o výši jeho příjmu, přičemž mu muselo být známo, že žalovaný má minimálně další dva závazky. Z toho důvodu je předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná a žalobkyni by mohl vzniknout pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Dle souhrnného výpisu z účtu kreditní katy žalovaný vyčerpal celkem 79 379,12 Kč, přičemž částku 31 399,62 Kč původnímu věřiteli uhradil. Z titulu bezdůvodného obohacení tak dluží žalobkyni maximálně částku ve výši 48 039,50 Kč. Navíc není prokázáno, že se výzva původního věřitele k vrácení bezdůvodného obohacení dostala do sféry dispozice žalovaného, proto by žalobkyně ani v případě procesního úspěchu neměla mít nárok na náhradu nákladů řízení. 3. U jednání ve věci dne [datum] zástupce žalobkyně i opatrovník žalovaného na svých procesních stanoviscích setrvali. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 60 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit čerpaný úvěr spolu s poplatkem za správu karty ve výši 50 Kč měsíčně a spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně dle sjednaného splátkového kalendáře. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 68 396,75 Kč. Kreditní kartu žalovaný převzal dne [datum]. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě/domě, nemá vyživované dítě, je zaměstnán jako manuální pracovník s příjmem 22 000 Kč a splácí jiné úvěry ve splátkách po 4 400 Kč (prokázáno Návrhem na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty STYLE [číslo] ze dne [datum] a protokolem o převzetí kreditní karty/PINu ze dne [datum]). Úvěr byl žalovanému původním věřitelem poskytnut, k prvnímu čerpání došlo dne [datum] platbou u obchodníka, celkem bylo žalovaným z úvěrového rámce vyčerpáno 79 469,96 Kč a žalovaný původnímu věřiteli uhradil 31 339,62 Kč (prokázáno souhrnným výpisem z účtu Kreditní karty žalovaného). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z průměrného příjmu deklarovaného žalovaným na poslední schválené žádosti o spotřební úvěr ve výši 20 000 Kč. Příjem žalovaného byl následně porovnán s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních/externích zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti další závazky, ale kapacita splácet byla dostatečná (prokázáno sdělením původního věřitele a výpisem z CBL ze dne [datum]). Dne [datum] původní věřitel oznámil žalovanému, že úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni [datum] a vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 66 052,24 Kč. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum] (prokázáno Prohlášením o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne [datum] a přehledu podacích čísel ze dne [datum]). Následně byla pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno dne [datum] (prokázáno Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne [datum], oznámeními o postoupení pohledávky ze dne [datum] a přehledem podacích čísel ze dne [datum]). Dne [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 79 588,38 Kč, výzva byla zaslána žalovanému dne [datum] (prokázáno výzvami k úhradě ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil. 5. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 60 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu se sjednaným úrokem a poplatky splatit žalobkyni ve sjednaných měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že původní věřitel posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu deklarovaného žalovaným v poslední schválené žádosti o úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž u výdajů žalovaného vycházel z výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ, aniž by byla specifikována částka, z jaké původní věřitel vycházel, a dále z interní či externí informace o dalších závazcích žalovaného v blíže neurčených splátkách. Svá tvrzení žalobkyně, ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnost