16 C 172/2020-64 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne [datum]. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doplněným dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném úhradu shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení ve výši [částka]. K odůvodnění své žaloby žalobce uvedl, že žalobce je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru oprávněný na základě povolení [obec] národní banky ze dne [datum]. Dne [datum] žalovaný s žalobcem uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut standardní neúčelový úvěr, kdy žalobce žalovanému poskytl peněžité prostředky ve výši [částka] tak, že částku [částka] převedl na účet žalovaného a částku [částka] si ponechal jako provizi. Žalobce s žalovaným se ve smlouvě dohodli, že poskytnuté peněžní prostředky s úroky v celkové částce [částka] uhradí žalovaný v pravidelných 40 měsíčních splátkách po [částka] splatných do každého 20. dne v měsíci. Splatnost první splátky byla stanovena na [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný nesplácel splátky řádně a včas a proto došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobce žalovanému odeslal 3 upomínky, a to dne [datum], [datum] a [datum]. Žalovaný v době podání žaloby byl v prodlení s částkou ve výši [částka] sestávající z dlužných splátek ve výši [částka] a neuhrazené jistiny ve výši [částka]. Dále žalobce ve své žalobě specifikoval nároky náklady na účelně vynaložené náklady ve výši [částka] (3 x [částka]), na smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši [částka] (5 x [částka]), dluh na smluvní pokutě 0,1 % denně ode dne zesplatnění ve výši [částka]. Své nároky žalobce specifikoval v podání ze dne [datum] (č.l. 55 a násl. spisu). 3. Okresní soud v Kroměříži dne [datum] vydal ve věci elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který byl dne [datum] následně v souladu s § 174a odst. 3 z.č. 99/1963 Sb. zrušen a dne [datum] soud opětovně vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě, a to usnesením č. j. 16 C 172/2020-51 zaslaným na aktuální trvalou adresu pobytu, kdy žalovaný nemá doručovací adresu, a proto soud považuje za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů, kdy žalobce s tímto postupem souhlasil. Žalovaný byl k vyjádření vyzván usnesením ze dne 26. 10. 2020, č. j. 16 C 172/2020-52 zaslaným na trvalou adresu. Jelikož se žalovaný se nevyjádřil, soud proto v souladu s tam uvedeným poučením dle § 101 odst. 4 o. s. ř. má za to, že s tímto postupem také souhlasí. Vyhlášení rozsudku bylo soudem nařízeno na den [datum]. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to výpisem z OR žalobce, výpis z ČNB ohledně povolení poskytovat spotřebitelský úvěr, smlouvou o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami, prohlášením o příjmech a výdajích spotřebitele a posouzení úvěruschopnosti, potvrzením o provedení transakce, bonitou smlouvy, výpisem z b.ú., potvrzením o transakcí, upomínkou ze dne [datum] a ze dne [datum], čestným prohlášením, seznamem odeslaných upomínek s podacím lístkem, výpisem z klientské složky, výší normativních nákladů na bydlení, výpisem životního a existenčního minima 2019, statistickou rodinných účtů. <i>6. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 1800 odst. 2 NOZ obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména, odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobních případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně dle § 577.</i> <i>8. Podle § 577 NOZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném úročení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala by neplatnost včas.</i> <i>9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 11. Po provedeném dokazování má soud za to, že se vztah účastníků řídí zákonem č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem, a zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se smluvně zavázal vrátit částku celkem [částka] v pravidelných 40 měsíčních splátkách po [částka] počínaje dnem [datum]. Žalovaný však na dlužnou částku nehradil řádně a pohledávka se stala splatnou. Žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení a nedostál svým závazkům stanoveným ve smlouvě. 12. Žalobce žalobou požaduje dlužnou jistiny ve výši [částka] a dále dluh na splátkách ve výši [částka], dluh na účelně vynaložené náklady za tři upomínky á [částka], tedy [částka], dluh na smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši [částka] (5 x [částka]), a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka]. 13. Provedeným dokazováním bylo dále zjištěno, že žalobce reálně žalovanému poskytl částku [částka], kdy částku [částka] si ponechal jako provizi za zprostředkování úvěru. Dále bylo z podání žalobce ze dne [datum] (č.l. 55v spisu) zjištěno, že žalovaný uhradil tři splátky po [částka], tedy částku [částka]. 14. Provedeným dokazováním bylo jištěno, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Předložená smlouva o úvěru v této otázce obsahuje pouze formální prohlášení dlužníka, z nějž se podává, že poskytnutý spotřebitelský úvěr odpovídá jeho potřebám, možnostem a finanční situaci, že si je vědom veškerých svých povinností ze smlouvy, a že nezamlčel žádnou skutečnost, která by mohla mít dopad na jeho schopnost splácet dluh. Stejně tak obsahuje smlouva sdělení dlužníka, že před jejím uzavřením posledně jmenovaný poskytl věřiteli k jeho žádosti úplné, přesné a pravdivé údaje o své finanční situaci, příjmech, pravidelných měsíčních nákladech a výdajích a o dalších půjčkách, úvěrech, dluzích atd. 15. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele - žalobce při posuzování solventnosti dlužníka postupovat s odbornou péčí. Takovou odbornou péčí přitom nelze rozumět postup, kdy se věřitel spolehne čistě na tvrzení žadatele o úvěr. Pokud vyjde z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho majetkové situaci, nelze v jeho postupu spatřovat jakoukoli odbornou péči. Ta naopak předpokládá, že poskytovatel úvěru údaje, které obdržel od dlužníka, ověří (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to minimálně potvrzením zaměstnavatele o výdělku dlužníka, jakožto i využití veřejně dostupných informací z různých databází, jako například lustrace insolvenčních řízení, registru [příjmení] či nebankovním registru klientských informací (NRKI). Je také na místě užití elementárních pravidel logiky k určení, zda tvrzené výdaje dlužníka mohou odpovídat realitě, a to s přihlédnutím ke standardním nákladům na bydlení, dopravu, domácnost apod. 16. Prokázání toho, že ze strany věřitele došlo k prověření solventnosti dlužníka před poskytnutím spotřebitelského úvěru za užití odborné péče, je přitom jednou z