5 C 206/2020-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] ve které se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu úvěru a dále kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, tedy celkovou částku [částka] ve 14 splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a dosud dluží jistinu úvěru ve výši [částka], úrok ve výši [částka], poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši [částka], poplatek za sjednání úvěru ve výši [částka] a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z jednání nařízeného na den [datum] se oba účastníci omluvili, a proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o smluvní pokutu ve výši [částka], a proto soud řízení v tomto rozsahu částečně zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. (výrok I). 4. Podáním ze dne [datum], které bylo doručeno do vlastních rukou žalovaného, rozšířila žalobkyně žalobu o úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dle § 95 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o připuštění změny žaloby (výrok II). 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. [právnická osoba] jako úvěrující (dále jen věřitel) a žalovaný jako úvěrovaný podepsali dne [datum] Smlouvu o úvěru, ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátiti poskytnuté finanční prostředky, zaplatit úrok ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku [částka] splatit ve 14 měsíčních splátkách po [částka] RPSN dle smlouvy o úvěru činila 252,65 %. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku dle této smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení (viz smlouva o úvěru č.l. 9 až 10 spisu). 7. Z listin na č.l. 11 až 15 spisu vyplývá, že žalovaný požádal dne [datum] o úvěr a v žádosti uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši [částka]. V žádosti žalovaný dále uvedl, že náklady na bydlení činí [částka], na dopravu, jídlo a osobní věci [částka], měsíční splátky stávajících půjček [částka] a ostatní náklady [částka], tudíž celkové výdaje činí [částka]. Rozdíl v příjmech a výdajích tak činí [částka]. Z žádosti dále vyplývá, že žalovaný je rozvedený, má jednu vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru. 8. Věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č.l. 18 a násl. spisu + č.l. 16 a násl.). 9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému (v postavení spotřebitele) spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru a zaplatit věřiteli úrok ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši [částka], to vše ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru ve výši 0,1 % denně. 10. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel zjišťoval úvěruschopnost žalovaného rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí a že si vyžádal relevantní informace od žalovaného a posoudil jeho příjmy jako dostačující pro splácení úvěru a jeho příslušenství. K tomu žalobkyně doložila žádost o úvěr a kopii občanského průkazu žalovaného. [příjmení] jiné doklady doloženy nebyly. 11. Pohledávka za žalovaným byla věřitelem postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 12. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru. <i>13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pPoskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem: 18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový,